1, 2, 3, zkusím to napravit. Tohle jsem napsala asi před 4 týdny, a proč? Jak jistě někteří z Vás tuší, letos se už po několikáté konala "soutěž skautské tvořivosti POLIBEK MÚZY". Vždy o tom jen mluvíme, ale ještě nikdy jsme se jí aktivně nezúčastnily a ani přidruženého Mikulášského víkendu (ten může být celkově taky velice zajímavý). A tak jsem si řekla, že ač uzávěrku už nestihnu, pokusím se aspoň něco sesmolit. Nejsem ani filmový režiser, ani akademický fotograf a má výtvarná díla se dostala nejdál na nástěnku ve třídě, tak už mi zbývala jediná možnost a to Literatura. Snažila jsem se letošní téma VZTAHY pojmout trošku jinak něž by asi většinu lidí napadlo, příště to třeba bude letší...
DOPŘEDU POMALU ANEBO RYCHLE
Zrychlení pohybu hmotného bodu, jméno jako pro panovníka 10 zemí, ověšeného 10 tituly, co má 10 manželských a 20 nemanželských dětí. Jako by nestačilo být úplně první v abecedě. a, až dlouho za mnou jsou všemožné amplitudy, časy, délky, energie, frekvence i hybnosti. Nebo taky ten ze vztahu v = a · t, potom nějaké bla bla bla a ble ble ble, něco osobního nebo detailní charakteristiku o vás dnes nikdo nenapíše. Ne, že by byl můj život k popukání, nejsem ani mezi 10 nejžádanějšími mladými veličinami roku. Ale nikdo nemůže popřít, že bych neměl nezastupitelnou roli v oblasti Kinematiky.
To jsem na úvod možná trochu přehnal. Spíš si to tak namlouvám, že kdybych odešel, zůstane po mně prázdné místo. Vždyť i o ty nejbližší se musím dělit Moji rodiče, taťka t a mamka v, jsou neskutečně vytížení. Jezdí pořád na nějaké konference a není dne kdy by je nechtěli vyzkoušet na nějakém novém místě. Hodně času taky tráví s mojí sestřenicí s. Ta si na popularitu rozhodně nemůže stěžovat. Už děti na základní škole vědí o kom je řeč, taková jí předchází pověst. Mám docela rozvětvenou rodinu a hodně vzdálených příbuzných, ale pravděpodobnost, že mě někdo z nich bude potřebovat nebo o něčem poučit, je asi stejně velká jako statistická odchylka při měření času přesýpacími hodinami.
Se sestřenicí s moc velká zábava není, je přece jen už starší a taková statická. To já jsem pořád v pohybu. Mám to asi po mámě, ta v mládí taky pořád někde pobíhala (jak sama říká), dnes už působí vyrovnaně. Občas to s tou svou výbušností přeženu, že musí přijet babička v0 a snaží se s taťkou přijít na to, jak mě zkrotit. Někdy se babičce zdá, že rodiče mojí výchovu zanedbávají a jsem nějak pozadu, tak raději přijede taky. Mnohem horší ale je, když se hádá mamka s taťkou. Tomu se třeba zdá, že pořád někam pospíchám. Podle něj už je nejvyšší čas začít přemýšlet o budoucnosti. Taťka bere všechno dost vážně, je to prostě Vážený pán, člen Mezinárodní rady jednotek. Já zase někdy smím jezdit s mamkou a babičkou na ty jejich konference, říkají jim „ Vektorčata“. Abych nezapomněl, k té hádce…já se po chvilce musím připojit na jednu nebo druhou stranu. Dopadne to vždycky tak, že ten druhý, ten co jsem ho nepodpořil, se zavře v pracovně a tam si počítá a počítá. To je ten vědecký život. Občas musím do pracovny já. To si rodiče krátí čas sami.
Jak tedy trávím nejvíce času? I já mám něco, co druhým nepůjčuji, je to m ∙s-2. Vytvořil jsem si ho podle toho, co používá máma s tátou, ti ho ale ovládat neumí. Až tedy vyrostu, tak kromě toho, že si taťka konečně oddechne, chci ve světe taky něco dokázat. Stále s sebou budu mít m ∙s-2 a doufám, že budu moci někomu předat, co jsem se já o životě naučil. Zatím na to moc nespěchám, být malou neznámou veličinou taky není k zahození.
Zrychlení pohybu hmotného bodu, jméno jako pro panovníka 10 zemí, ověšeného 10 tituly, co má 10 manželských a 20 nemanželských dětí. Jako by nestačilo být úplně první v abecedě. a, až dlouho za mnou jsou všemožné amplitudy, časy, délky, energie, frekvence i hybnosti. Nebo taky ten ze vztahu v = a · t, potom nějaké bla bla bla a ble ble ble, něco osobního nebo detailní charakteristiku o vás dnes nikdo nenapíše. Ne, že by byl můj život k popukání, nejsem ani mezi 10 nejžádanějšími mladými veličinami roku. Ale nikdo nemůže popřít, že bych neměl nezastupitelnou roli v oblasti Kinematiky.
To jsem na úvod možná trochu přehnal. Spíš si to tak namlouvám, že kdybych odešel, zůstane po mně prázdné místo. Vždyť i o ty nejbližší se musím dělit Moji rodiče, taťka t a mamka v, jsou neskutečně vytížení. Jezdí pořád na nějaké konference a není dne kdy by je nechtěli vyzkoušet na nějakém novém místě. Hodně času taky tráví s mojí sestřenicí s. Ta si na popularitu rozhodně nemůže stěžovat. Už děti na základní škole vědí o kom je řeč, taková jí předchází pověst. Mám docela rozvětvenou rodinu a hodně vzdálených příbuzných, ale pravděpodobnost, že mě někdo z nich bude potřebovat nebo o něčem poučit, je asi stejně velká jako statistická odchylka při měření času přesýpacími hodinami.
Se sestřenicí s moc velká zábava není, je přece jen už starší a taková statická. To já jsem pořád v pohybu. Mám to asi po mámě, ta v mládí taky pořád někde pobíhala (jak sama říká), dnes už působí vyrovnaně. Občas to s tou svou výbušností přeženu, že musí přijet babička v0 a snaží se s taťkou přijít na to, jak mě zkrotit. Někdy se babičce zdá, že rodiče mojí výchovu zanedbávají a jsem nějak pozadu, tak raději přijede taky. Mnohem horší ale je, když se hádá mamka s taťkou. Tomu se třeba zdá, že pořád někam pospíchám. Podle něj už je nejvyšší čas začít přemýšlet o budoucnosti. Taťka bere všechno dost vážně, je to prostě Vážený pán, člen Mezinárodní rady jednotek. Já zase někdy smím jezdit s mamkou a babičkou na ty jejich konference, říkají jim „ Vektorčata“. Abych nezapomněl, k té hádce…já se po chvilce musím připojit na jednu nebo druhou stranu. Dopadne to vždycky tak, že ten druhý, ten co jsem ho nepodpořil, se zavře v pracovně a tam si počítá a počítá. To je ten vědecký život. Občas musím do pracovny já. To si rodiče krátí čas sami.
Jak tedy trávím nejvíce času? I já mám něco, co druhým nepůjčuji, je to m ∙s-2. Vytvořil jsem si ho podle toho, co používá máma s tátou, ti ho ale ovládat neumí. Až tedy vyrostu, tak kromě toho, že si taťka konečně oddechne, chci ve světe taky něco dokázat. Stále s sebou budu mít m ∙s-2 a doufám, že budu moci někomu předat, co jsem se já o životě naučil. Zatím na to moc nespěchám, být malou neznámou veličinou taky není k zahození.
