Nedávno jsem sem psala, jak nic nestíhám číst a už se mi to zase kupí...V úterý mám na Právnické fakultě tělocvik a jak si to tak kráčím, u vchodu číhá "rozdávačka" nějakých novin. Slušně si je beru a házím do tašky. Při cestě domů autobusem jsem neměla co číst (patřím mezi ty co si v MHD čtou nebo pozorují, neposlouchám MP3) a otevřela jsem časopis STIP. Začínám od Editorialu šéfredaktorky (což nebyl dobrý výběr, protože její článek patří k těm nejhorším). Říkala jsem si co pak to je zas za trapnej časopis, někdo myslí že zaplácne díru na naší novinářské scéně, ale ono se to čte docela pohodově. Plno článků jsem sice přeskočila a vetšinu čtu rychlostí blesku, ale není to zase až tak špatné. Nejsem přeci jen konzumní student se zájmem o módní policii a každou klubovou scénu, ale své články tu mají i redaktoři MF Dnes a plnlo dalších lidí sem píše své postřehy. A jelikož jsem od úterka jezdila MHD docela dost, 50 stránek je skoro za mnou. Přidávám jeden článeček:
(komu se to nelíbí ať to nečte, když mě začnete ukamenovávat, tak to smažu)
O bourání stereotypů aneb kdy jsou holky lesby
Kdysi jsem do Stipu napsala článek, jak se navazují vztahy při studijních pobytech v zahraničí. Ten text celkem otevřeně popisoval (i postelové) zkušenosti studentek a studentů s představiteli různých národů. Ozval se tehdy – podle svých slov lehce konzervativní, podle mého názoru dost puritánský – chlapec, který mě drsně zkritizoval za prohlubovaní stereotypů. Dodnes jsem přesvědčena, že ten text ho naštval, protože se v něm k jistě sexuální uvolněnosti na Erasmech a podobných záležitostech hlásili stejnou měrou kluci i holky, což pro zastance „tradičních“ hodnot spočívajících v klišé muž – rozsévač a zdrženlivá žena může byt trochu problém. Nicméně jsem si dala závazek, že si na stereotypy dam bacha. A dnes ho asi poruším. Chtěla bych totiž najit odpověď na otázku, kdy hezká, chytrá a jasně heterosexuální holka připadá klukům jako blbá lesba. Mam jednu extremně krásnou kamarádku, vypadá trochu jako z jiného světa, v každém detailu je dokonalá. kola, kterou studuje, je stejně těžká jako ta holka atraktivní. Ovšem když jsem ji vzala mezi známe pohrdavě mi další den psali, že kámoška je blbá. Nebo asi na holky. Nebylo to ani tak pohrdavé, jako spíš uražené. Kráska se nenechala přemluvit na rande a dokonce (!) na sebe nenechala ani sahat. Proto je zřejmě pitomá. Důvod, že dotyčná už někoho má a je spokojená, nemůže konkurovat krvácející ješitnosti. Pro kolegu jsem nedávno také byla lesba (což on tušil už dlouho), protože jsem netykavka. Nenechala jsem si od něj při tanci sahat na zadek. Omluvou (nebo ne?) pro něj budiž, že se potácel na pokraji deliria. Že je mi to třeba poněkud odporné, ho nenapadlo. Zpochybnění sexuální orientace je v takových případech jednodušší. Nakonec stereotypní ale přece jen nebudu. Vzpomněla jsem si, že když mě před časem vytrvale odmítal chlapec, o kterého jsem hodně stala, začala jsem mezi kamarády, spolu se mnou nešťastnými, trousit závěry typu: „Myslím, že nemá jasno, jestli je vůbec na holky.“ On jasno samozřejmě měl. Nechtěl mě. A pak že je ješitnost mužskou doménou.
Lucie Frýdecká,
autorka je redaktorkou MF DNES
(komu se to nelíbí ať to nečte, když mě začnete ukamenovávat, tak to smažu)
O bourání stereotypů aneb kdy jsou holky lesby
Kdysi jsem do Stipu napsala článek, jak se navazují vztahy při studijních pobytech v zahraničí. Ten text celkem otevřeně popisoval (i postelové) zkušenosti studentek a studentů s představiteli různých národů. Ozval se tehdy – podle svých slov lehce konzervativní, podle mého názoru dost puritánský – chlapec, který mě drsně zkritizoval za prohlubovaní stereotypů. Dodnes jsem přesvědčena, že ten text ho naštval, protože se v něm k jistě sexuální uvolněnosti na Erasmech a podobných záležitostech hlásili stejnou měrou kluci i holky, což pro zastance „tradičních“ hodnot spočívajících v klišé muž – rozsévač a zdrženlivá žena může byt trochu problém. Nicméně jsem si dala závazek, že si na stereotypy dam bacha. A dnes ho asi poruším. Chtěla bych totiž najit odpověď na otázku, kdy hezká, chytrá a jasně heterosexuální holka připadá klukům jako blbá lesba. Mam jednu extremně krásnou kamarádku, vypadá trochu jako z jiného světa, v každém detailu je dokonalá. kola, kterou studuje, je stejně těžká jako ta holka atraktivní. Ovšem když jsem ji vzala mezi známe pohrdavě mi další den psali, že kámoška je blbá. Nebo asi na holky. Nebylo to ani tak pohrdavé, jako spíš uražené. Kráska se nenechala přemluvit na rande a dokonce (!) na sebe nenechala ani sahat. Proto je zřejmě pitomá. Důvod, že dotyčná už někoho má a je spokojená, nemůže konkurovat krvácející ješitnosti. Pro kolegu jsem nedávno také byla lesba (což on tušil už dlouho), protože jsem netykavka. Nenechala jsem si od něj při tanci sahat na zadek. Omluvou (nebo ne?) pro něj budiž, že se potácel na pokraji deliria. Že je mi to třeba poněkud odporné, ho nenapadlo. Zpochybnění sexuální orientace je v takových případech jednodušší. Nakonec stereotypní ale přece jen nebudu. Vzpomněla jsem si, že když mě před časem vytrvale odmítal chlapec, o kterého jsem hodně stala, začala jsem mezi kamarády, spolu se mnou nešťastnými, trousit závěry typu: „Myslím, že nemá jasno, jestli je vůbec na holky.“ On jasno samozřejmě měl. Nechtěl mě. A pak že je ješitnost mužskou doménou.
Lucie Frýdecká,
autorka je redaktorkou MF DNES
Magazín STIP Prosinec/Leden 2008/2009 (11)
2 komentáře:
to si takhle jdu z naší milé FSS a u vchodu číhá slečna rozdávající časopisy...:-) tenhle článek se mi tayk moc líbil!
Jako každý den jdu na Poříčí do školy a na schodech číhá slečna s hromadou časopisů! Hádejte o jaký se jednalo! ;)
Celkově jsem si dobře početla a tento se mi taky líbil! Snad budou dodávat častěji...
Okomentovat