JARO

Mám pocit, že letos to není jarní únava, ale spíš jarní spánek.

Děti nebo smetí

S cizími dětmi to je složité. Člověk si na nich sice může nacvičit výchovu na vlastní, pokusit se z nich vychovat ideální děti, nerozmazlovat ... Ale vždycky je potom musí vrátit mamince (nejlépe v neporušeném stavu).

Život s papírky

Občas mám takové impulzivní nutkání "spasit svět". V mém případě si třeba něco přečtu a mám pocit, že mám geniální myšlenku, která se musí rozepsat alespoň v rozsahu maturitní práce. Vzhledm k nedostatku času si na nějaký papírek napíšu jen tu onu základní myšenku či nápad. Když se potom za pár dní podívám na papírek znovu, zjistím, že duch myšlenky se vytratil. Já se totiž rychleji pohybuju než zmapuju terén, mluvím dřív než myslím a někdy raději nemyslím vůbec. Dokonalost mi pořád uniká a proto mi vše asi tak dlouho trvá.

Až vyrostu

"Čím bys chtěla být až budeš velká?"
"No přece ovocem do jogobely!"
Tak takto začínala reklama na známé jogurty, kterou si určitě ještě pamatujete. Jenže ono to není tak jednoduchý, jen tak se rozhodnout.
Kolik znáte lidí, kteří věděli už na základní škole, co budou v životě chtít dělat. Já jich pár znám a povedlo se jim to s menším či větším úspěchem. Život nám klade různé překážky a na nás je buď zdolat nebo se nad nimi zamyslet. Nakonec třeba zjistíme, že máme skvělý talent na něco jiného, předtím neviditelného. Já třeba hledám ve svém budoucím povolání taky nějakou tu smysluplnost. Nebudu přece sedět doma na zadku a čekat, že za to dostanu Nobelovu cenu. Moje škola mě docela baví, někdy víc někdy míň a někdy vůbec. Vím ale, nebo si to alespoň myslím, že moje budoucí povolání bude k něčemu dobré i pro ostatní. Nemyslím si zrovna, že zachráním svět, ale můžu k tomu trošku přispět.
Proč máme tolik ekonomů? Proč se hlásí tolik lidí na FSS, co budou s těma svýma oborama dělat? Proč mají doktoři tak náročné studium, když za to potom dostávají pár šupů? Proč se rodiče dívají na učitele svých dětí skrz prsty, když sami vysokou školu nemají?
Je to vlastně jedno jestli něco vystudujete nebo ne, jestli v Praze nebo v Brně, o zvířatech o lidech. Záleží, jak se při tom zachováte. Jestli něco chcete, tak si to prostě zařiďte. Když to může dělat Franta Vomáčka, můžu přece taky, tak to tady chodí.

Máme doma obludu

1. Máme doma obludu.
Já vím, my víme.
Přihnala se k obědu.
Já vím, my víme.
Teď má pusu od medu.
Já vím, mi víme.
Odjela na mopedu,
stalo se to ve středu.

2.Máme doma upíra.
Já vím, my víme.
Na půdě se zavírá.
Já vím, my víme.
Čuchal česnek s cibulí.
Já vím, my víme.
Zub mu vypad, teď bulí,
stalo se to v pondělí.

3.Máme doma strašidlo.
Já vím my víme.
Do povidel upadlo.
Já vím, my víme.
Spí pod bílým papírem.
Já vím my víme.
Uteklo i s upírem,
stalo se to předvčírem.

Jak se krotí krokodýli: Máme doma obludu

Rada ti poradí

Miluju skautské rady, tolik inteligence a infantilismu na jednom místě se jen tak nenajde. Leckdy se vyřeší i to, co není v plánu a to původní se odloží na jindy. Jen nevím proč mi je vždy po nich tak špatně. Asi možná tím, že první část rady věnujeme jídlu a až druhou diskusi. Kdo ale nezažil pravou skautskou radu, je převelice ochuzen a má v životě díru.

MAHULENA NARKOMANKA

Mahuleno Mahuleno
ty máš doma nahuleno

Dokonce i na dvorku
cítím páchnout machorku

Pro dámu se nehodí
zamořit pět poschodí

Jen se zeptej Radůze
až se vrátí ze schůze

Mahuleno Mahuleno
ten tě přehne přes koleno !

Jiří Žáček, Okurková sezóna: MAHULENA NARKOMANKA

bloguj, bloguj, blogujme

Je mi 21 počítačům nerozumím, ale přesto je používám každý den.
S myšenkou na založení blogu se zabývám už skoro rok, ale až v pátek přišel ten pravý impuls: Kakamilka blog už má a co já? A tak vznikl můj blog (díky Kamko)