Výměna fotky

JAk se tak na sebe dívám, chtělo by to změnit forku v profilu. Nechcete mi někdo nějakou aktuálí a přitom pěknou vyrobit?

díky

Smutno a ponuro tu je...

...proto jsem si sem pozvala Amálku, aby to tu trochu rozveselila a rozjasnila.

Slyšet neznamená uvědomit si

Ano, ano, jsme skautští kmeti a přdnášky na některá témata jsme slyšely s Kamíkem už mnohokrát. Jako třeba výchovný cíl. Nevím čím to, ale až v neděli jsem si to asi začala vážně uvědomovat a přemýšlet o tom.
Neděláme některé aktivity jen proto, že je prostě děláme vždycky? A proč vlastně učíme děti poznávat kytičky a stromy? Je práce v táboře potřeba, je to trest nebo to má nějaký účel?

Zvláštní, jak se mi téměř na konec víkendovky rozjasnilo.

Jsem zvědavá, kam naše nově naladěná oddílová rada dospěje a jak s tím naložíme.

OIKOS !!!

Kamík i Káťa už o Oikosu něco napsaly, každá po svém a oba příspěvky se mi moc líbí, není to jen takové plácání prázdné slámy. Budu tedy muset taky vymyslet něco na úrovni a po svojemu.

Začnu asi tím ,že už jsem možná dospěla. Né že bych se cítila dospělá, ale nadešel čas udělat si vůdcovské zkoušky. Po letech kdy mě ostatní přemlouvali a já omítala jsem konečně dospěla na hladinu, kdy už jsem o tom přesvědčená i já sama, že si je udělám. A když už, tak už pořádně. Jakmile jsem tedy zveřejnila svůj záměr, dohohlÿ jsme se s holkama, že pojedeme někam spolu. A to je další věc, ze které mám radost. Ivuška s Káťou dlouho neměly čekatelky a v tomto roce to stihnou i s vůdcákama. Vůdcovký lesní kurz Oikos se zaměřuje na celé oddílové rady, proto nás je tam tolik.

Z Kamíkova příspěvku mi bylo trochu smutno.... Oikos není Ursus a Ursus nebyl Rozrazil. To ale neznamená, že by ty kurzy byly špatné nobo že Rozrazil má nesrovnaelnou úrvěň se všemi ostatními. Kdo nakonec ví, jaké jsou ty ostatní ročníky, na kterých nikdo z nás nebyl. Nebo jak by se nám líbilo jezdit pořád na stejně připravované akce. A nehraje v tom roli taky věk a zkušenosti? Záleží taky přeci i na nás, jakou atmosféru si tam uděláme, jak si to užijeme. A ta se mi na Oikosu líbila.

Možná až teď chápu výzam toho slova společenství, rodina

Příjemné rostředí, bezva lidi, klidná atmosféra, která se táhla celým víkendem jako pavučinka, to budou ty věci, na které budu ráda vzpomínat. Můžete mít kurz plný úžasných programů ale budete na něm se samýma idiotama.

Na druhou myšlenku mě přivedla Káťa, i když jsem to věděla a ověřila si i dřív. Strávily jsme s holkama 2,5 dne v úplně jiném prstředí, než za kterých jsme se doposud potkávaly a možná taky trochu i v jiných rolích. Nebyly to tam jen Ivuška a Káťa, ale byly tam NAŠE Ivuška a Káťa (sorry Kami, ty se do toho nepočítáš, ty jseš mimozemšťan, a navíc už jsme toho spolu trochu zažily).

A nebo ho nebudu chápat ještě dlouho

A tak i když jsem do závěrečné zpětné vazby napsala plno negativních věcí mimo to, že mi chyběl nějaký silnější emční zážitek, nějak ve mně pořád setrvává vnitřní klid Oikosu.

Snad tyto moje myšlenk pochopí aspoň Ti, kteří tam byly se mnou.

5 minut

Mám pět minut na to, abych šla spát. Nesnáším svoji povahu nechávat vše na poslední chvíli viz moje bakalářská práce.

Pro fanoušky

Stav mojí bakalářky sice pokročil, ale za poslední týden jen asi o odstaveček. Dnes bych měla odevzdat dalších 10 stran (to znamená dopsat tak 1,5 stránky) a v úterý už úplně všechno. Jsem teda sama zvědavá.

Uááá

Nečinost některých lidí mě dovádí k šílenství. Jen aby náhodou nemuseli být první nebo něco rozhodnout. Já se do toho sice taky neženu, ale všeho moc škodí.

Jo a to je dnes zase hnusně, co? To je tím, že je čtvrtek a z mé osobní statistiky letos vyplývá čtvrtek jako nejdeštivější den a den s nejodpudivějším počasím.

Jo a ještě vzkaz

inovace se nevyhnou nikomu aneb co napadlo moji bystrou sestru

Velryba se cítí sama,
zavolala na lachtana,
na na na na na na na na

Ve Staré Pekárně místo na tréninku

Jak se asi dozvíte na blogu Kamči a Ferdy, páteční večer jsme strávili na koncertu Poletíme?. Na minulém koncertu (kde se prý mimo jiné Rudolf opil) jsme nebyly, tak jsme se to museli tentokrát nahradit se vším všudy. Sál Staré Pekárny je sice malý, ale nás se tentokrát vypravila skupinka a ne jen hrstka načenců: Ferda dovedla Dominiku, Anetka přišla s Radkem (pozn. ten z Objímací komunity), a jako zlatý hřeb večera bylo na programu seznámení s Lukášem a Ladinem. Celkově to dělá se mnou a Kamčou.....počítám .... načítám data..... 9 lidí.

Koncert byl výborný, rozpustilý, kvalitní, k vyřádění, na odreagování, prostě jako vždy. Jen tam bylo nesnesitelné VEDRO, póómoóóc. Teklo ze mě jako po dvouhodinovým treninku na slunku. My dámy, s vytříbeným vkusem, jsme si koncert užily, pánové, kteří se viděli poprvé v životě se šli lépe poznat na bar, protože jedině tam se to podle nich dalo vydržet.

Zajímalo by mě, jestli píští koncert bude zakončen dechovkou a ustanoví se tak zakončovací rituál POSLEDNÍ ZAHRAJ NETRADIČNÍ PÍSEŇ MIMO OBVYKLÝ REPERTOÁR. Když už se zpívalo Není nutno a Mám country rád nebo jak se jmenovala ta včerejší píseň.

Po odezpívání všech písniček, včetně jedné country, jsme pokračovali už bez Ferdy a Dominiky do nějaké kavárny, hospody nebo restaurace. O tom co se dělo potom sem psát nebudu, protože bych se musela rozčílit. Na světě je teď o 2 lidi víc, kteří ví, že existuje korfbal. Nebylo to ale uplně k zahození, najednou jsem viděla věci a lidi, o kterých jsem dřív jen slyšela, a asi u všech mě něco překvapilo. Podotýkám, že i příjemně.

Přesto musím říct, že jsem si páteční večer užila. Vrchol tomu ovšem nasadil Ondra dnes, když jsme jeli do Moravské Třebové. V pátek večer míváme treninky, ale ty jsou každý týden a Poletíme? jen občas, proto jsem dala přednost jim. Když jsme se ale šašírovali před Pekárnou a dohadovali, kam půjdeme, jeli kolem Ondra s Evou autem z tréninku. A samozřejmě, že si to dnes nenechal Ondra pro sebe. Poznáka typu "Doufám, že jste všichni včera před zápasem dodrželi režim, pořádně se vyspali a nebyli nikde pařit" byla adresována mně, ale přesto s humorem :)
Doufám, teda, že se na treninku taky tak spotili:-))))

Máte rádi blondýny?

Od teď budete muset!

6 stran textu

Už mám napsáno 6 stran textu do své bakalářské práce. No není to moc ve srovnání, ž eněkteří ji mají už napsanou celou, ale u mě určitě pokrok. Doufám, že mě budete i nadále podporovat svými otázkami o jejím stavu a hnát mě tak k vytouženému cíli.

díky

Jedna melancholická

Jaromír Nohavica - Přítel

1. Jestlipak vzpomínáš si ještě na ten čas,
táhlo nám na dvacet a slunko bylo v nás,
vrabci nám jedli z ruky, život šel bez záruky,
ale taky bez příkras.

2. Možná, že hloupý, ale krásný byl náš svět,
zdál se nám opojný jak dvacka cigaret
a všechna tajná přání plnila se na počkání
anebo rovnou hned.

R: Kam jsme se poděli, kam jsme se to poděli,
kde je ti konec, můj jediný příteli,
zmizels mi, nevím kam,
sám, sám, sám, jsem tady sám.

3. Jestlipak vzpomínáš si ještě na tu noc,
jich bylo pět a tys' mi přišel na pomoc,
jó, tehdy, nebýt tebe, tak z mých dvanácti žeber
nezůstalo příliš moc.

4. Dneska už nevím, jestli přiběh' by jsi zas,
jak tě tak slyším, máš už trochu vyšší hlas
a vlasy, vlasy kratší, jó, bývali jsme mladší,
no a co, vem to ďas.

R: Kam jsme se poděli, kam jsme se to poděli,
kde je ti konec, můj nejlepší příteli,
zmizels' mi, nevím kam,
sám, sám, sám, peru se teď sám.

5. Jestlipak vzpomínáš si ještě na ten rok,
každá naše píseň měla nejmíň třicet slok
a my dva jako jeden ze starých reprobeden
přes moře jak přes potok.

6. Tvůj děda říkal: ono se to uklidní,
měl pravdu, přišla potom spousta malých dní
a byla velká voda, vzala nám, co jí kdo dal,
a tobě i to poslední.

R: Kam jsme se poděli, kam jsme se to poděli,
kde je ti konec, můj bývalý příteli,
zmizels' mi, nevím kam,
sám, sám, sám, zpívám tu teď sám.

7. Jestlipak vzpomínáš si na to, jakýs byl,
jenom mi netvrď, že tě život naučil,
člověk, to není páčka, kterou si, kdo chce, mačká,
to už jsem dávno pochopil.

8. A taky vím, že srdce rukou nechytím,
jak jsem se změnil já, tak změnil ses i ty,
a přesto líto je mi, že už nám nad písněmi
společný slunko nesvítí.

R: Kam jsme se poděli, kam jsme se to poděli,
kde je ti konec, můj jediný příteli,
zmizels' mi, nevím kam,
sám, sám, sám, jsem tady sám.