Rada na hory

Mám to sice z druhé ruky, ale musím to sem napsat.

Smrad ještě nikoho nezabil, ale umrzlo už hodně lidí. :)))

Jiří Kostka, učitel tělocviku

Kapsy

Tak jsem zase jednou našla jeden papírek s poznámkama. Bylo na něm na psáno KAPSY - KRTEK - KOŠILE. Už přesně nevím, co jsem tím chtěla říct, ale pokusím se to z toho nějak vyčíst. Myslím, že myšlenka byla v tom, že čím víc kapes, tím líp. Ale nebudu předbíhat.

Už z dětských pohádek o Krtečkovi víme, že nejlepší jsou kalhotky s veéélkými kapsami. Hlavně aby se do nich všechno vešlo. Taky třeba moje sestra, ještě když byla menší a kupovala si aktovku do první třídy nebo zimní bunku, dbala hlavně na to kolik má ta vec kapes, nejlépe, aby byly některý schovaný a ona se jimi mohla chlubit. Z mého dědy se zase stala švadlenka když zjistil, že mu brýle vypadávají z kapsy u košile. Dědeček nelenil, velkou kapsu prošil, udělal z ní 2 (a to se počítá), a teď si může v klidu brýle zastrkovat do dlouhé pidikapsy. Potom třeba takový kapsář, ten jak je napsáno v táborových pokynech, nesmí v žádném stanu chybět. Kam by si potom dětičky dávaly všechny hračičky :) tam se vejde všechno nepotřebný od hřebíčků a papírových kapesníků až po staré ponožky.

A tak jsem si jednou tak říkala, když jsem si šla kupovat novou skautskou košily, že nejlepší by bylo aby měla strašně moc kapes, to by se dětem určitě líbilo. Vždy když je košile změněna, objeví se několik odbůrců a kritiků. Tak tato nová košile má alespoň výhodu v tom, že má plno kapes, kam se toho dá plno strčit. (Já osobně jsem s ní velice spokojena a myslím, že vážně lepší než ta předtím.Oceňuji ten systém na ohrnování rukávů.)

Otázkou ovšem zůstává, jak takové kapsy plnit. Plně nebo vůbec a nechat je jen na okrasu?
Jednou, když jsem se vzdalovala od místa, kde jsme měli poskládané batohy, a bála se, že mi to někdo ukradne, odpověděl mi kamarád: "Co? Já mám všechno důležitý u sebe."A začal z přeplněných kapes vytakovat peněženku s dokladama, mobil a nasmrkaný pánský kapesník. V tu chvíli jsem mu záviděla, že má vše u sebe, ale mě nikdo taky nic neukradl, tak to dopadlo dobře. Dívala jsem se potom na toho kamaráda a ono taky nevypadá zrovna nejlíp, když vám z kapes ty věci málem vyskakují. V mých kapsách se povětšinou vyskytují papírové kapesníky, pinetky a bonbóny. Nevím, proč bych měla chodit s nějakýma "nádorama" navíc, mám docela ráda svoje batohy a kabelky a tak využívám jejich pohostinství, co to jde. Bohužel se mi stává, že čím víc se o věci snažím starat, tím víc je ztrácím a někde zapomínám, ale to už je zase jiná kapitola. Takže i když se k velkým ženám hodí velké kabelky, a tam se vejde moc věcí, já si musím před odchodem udělat malou inventůru věcí, a úplně nejraději chodím s těmi kabelkami a batohy, kam se nevejde skoro nic.

Ještě mě tak napadá, že kdyby nebyly kapsy, co by dělali kapsáři?

Chvátám, chvátám

Nedávno mě mamka řekla zajímavou věc. Neříkám, že jsem ji neznala, ale na mě bohužel sedí.
KDO NEMÁ V HLAVĚ, MÁ V NOHÁCH. A tak vždycky někam pospíchám, sotva dechu popadám a přitom si nadávám, jak jsem si to blbě naplánovala.

svatba kam se podíváš

No né, ale ono to tak opravdu je. Tak nějak se to teď sešlo a vychází to jedna svatba na jeden měsíc od června až do září. Všelijací mí staří známí nebo mladí staří známí se rozhodli do toho praštit. Tak jim to moc přeju a půjdu se podívat jak jim to sluší.