pátek 6. listopadu 2009

Jak jsem měla dostatek času na napsání příspěvku

Po krásném, leč trochu krátkém výletu do Holandska, přišlo pondělí, laborka a škola, pak úterý, středa a tak dál. A je tu pátek. Co všechno se musí v pátek stihnout?
Začla bych asi tím, že jít do školy na zkoušku (takže vlastně ještě před tím, se na tu zkoušku naučit a nevstávat ráno v 6 a učit se v posteli). Takže jsem po necelých 5 hodinách spánku skutečně vstala, snažila se učit, šla na zkoušku, ze zkoušky domů, nachystala se na Pokokos. Při tom jsem zjistila, že absolutně nemůžu najít oikosácký tričko a alumatku (hrnek nehledám, ten má pořád Kapík). No nic co se dá dělat, dobalím se později, šla jsem do města, že si dám na lékařské oběd a půjdu na zdravotňák. Vše šlo skoro podle plánu, když nepočítám, že neměli žádný dobrý jídlo a dala jsem si jen polívku. Vyšla jsem z budovi a potkala Medvěda a tak jsme šli spolu. Když jsme přišli na vrátnici a ptali jsme se paní, kde to je? paní odvětila, že jdeme brzo a že nás tam nepustí. Když jsem se koukla na hodinky, zjistila jsem, že máme ještě 1,5 hodiny čas.
A tak tu teď sedím v CPS, protože domů už to nemá cenu a konečně mám čas, abych jsem něco napsala. Tak a mám splněno zas na nějakou dobu mě tu neuvidíte, ale stejně bych asi raděli byla doma a spala.

úterý 3. listopadu 2009

Dnes jsem zaspala

mimochodem už zase, a ještě vetší překvápko - přišla jsem pozdě na přednášku, tomu už se nediví ani nikdo z mých spolužáků, jsou na to zvyklí. Ale co se mi poslední dobou daří je náhodné potkávání příjemných lidí, které jsem třeba už dlouho neviděla. Jojo já mám lidi ráda, to mi jde, škoda, že se tím nedá živit.

Nestíhám...

....ale na svačinu si najdu čas vždycky. Den by musel mít víc hodin, abych stihla se svou leností vše, co bych měla. Ale já se nevzdávám. Vím, že už nejsem nejmladší a potřebuju spát. Nejsem ani nejlepší ani nejchytřejší a svět asi nezměním. Ale ještě pořád jsem tady a snažím se. Je mi líto, že nemůžu jezdit na všechny skautské, korfbalové, rodinné a jiné akce s kamarády a dělám tak věci na půl. Ale jak se mám sakra rozhodnout. Tak vás prosím, buďte ke mně shovívaví, já se sebou musím žít 24 hodin denně, 7 dní v týdnu a to už 23 let.
A ještě tak mimochodem v pátek má zkoušku a asi bych se už měla vážně učit, al eco myslíte že dělám ....

pátek 18. září 2009

Volby a jiné

Víte co se stane když spadne socdemák do rybníka?
Nejdřív vyplavou špinavý peníze a potom čistej komunista.

Tak tento vtip nám vyprávěl Vojta jednou na oikosácké zpětné vazbě. Tam to byla vážně sranda, hned bych se tam vrátila. Politika, volby, politici... Tomu je věnovaná velká část zářijového čísla Skautského světa. Při čtení dnešních novin fakt nevím, kam naše země spěje. Jednou vám řeknou, že volby budou, pak zase, že ne. Někdo z politiky odejde, pak se do ní několikrát vrátí. Jiní zase mění strany a jiní názory. Kdysi jsem chtěla jít studovat politologii, možná bych dnes rozumněla tomu, co se děje. Teď tápu, co si myslet, co na to říct. K volbám půjdu, ale koho volit?

pátek 11. září 2009

Bc. Barbora Dvořáková

Ne že bych na tom nějak lpěla, ale už mi to nikdo nevezme.
A jak že to dopadlo?
  • za celé své studium jsem nahrabala 204 kreditů
  • můj studijní průměr je 2,54 (aspoň mám motivaci se zlepšovat)
  • měla jsem zapsáno 72 předmětů, z toho 24 zkoušek
  • opakovala jsem 5 zkoušek a 2 zápočty
  • z první zkoušky mám D, z poslední A (vidíte to zlepšení, moje poslední zkouška v bakalářském studiu a já jsem měla plný počet bodů - ach ta symbolika)
  • nejvíc kreditů jsem dostala za odevzdání bakalářky - 8 v podzimním semestru a 12 v jarním semestru, naopak za státnice je kreditů 0

A abych se přes prázdniny nenudila, tak jsem si zvopákla i jeden předmět ze státnic. Hraju teď za FC Barunka a hlavně to mám už za sebou. Dnes jsem byla na zápise, tak odpoledne už budu opět studentem. No jo no, studovala jsem 3 roky na to, abych mohla zase nastoupit do prvního ročníku.

Všem, co je to ještě čeká někdy v budoucnu HODNĚ ŠTĚSTÍ

sobota 5. září 2009

Klukem být

1) S kluky si hrála na ulici,
lidé ji zvali tou nezbednicí,
s kluky si hrála, s nimi se smála,
občas si některé okno rozbila.
Klukém být, ona chtěla klukem být,
velké sny a velké oči, klukem být, klukem být.

2) Ze školy domů poznámku nese,
rodiče křičí, to se nesnese,
to není holka, to je kus klacka,
poprvé pozná, jak bolí tátova facka,
z chování, bude mít dvojku z chování
velké sny a velké oči, klukem být, klukem být.

3) Bylo jí šestnáct, jemu snad více,
když potkal její zbledlé líce,
položil hlavu do jejích dlaní,
usmál se a promluvil na ni,
láska, byla to první láska,
velké sny a velké oči, klukem být, klukem být.

4) Za týden ho potká, s jinou se vede,
ach jak to studí, ach jak to zebe,
jiné se klaní, jinou objímá
ona jen stojí a slzy utírá,
zklamání, bylo to první zklamání
velké sny a velké oči, klukem být, klukem být.


Bohužel jsem nikde nenašla kvalitní zvukový záznam. Kluci ze Vsetína to stejně umí nejlíp.

Pro ty, kteří si myslí, že sem nic nepíšu

Je to sice pravda, ale já si mezitím užívám. Přece nebudu popisovat všechnu bžundu, co prožívám a pak budu mít míň času na novou, to teda ne. Pokud se zadaří tak do pátku něco přibude. Rozjíždím se pomalu, začala jsem změnou fotky, líbí?

úterý 23. června 2009

neděle 14. června 2009

Svatby...

...jsou dobrým místek k potkávání starých přátel.

neděle 31. května 2009

Nejsem žádné ořezávátko

Ale kdybych byla, bylo by to docela přínosné. Je neděle večer a moje staré věrné ořezávátko už dostrouhalo :-( Žilo se mnou bez pár měsíců skoro 4 roky, ale pracovalo hlavně dvakrát do roka - ve zkouškovém období. V tu dobu si píšu stohy poznámek a protože mám doma asi tisíce tužek (tužky samomotky, dárkové užky, tužky z dětství...), jsou mým věrným psacím nástojem. Ale kde teď rychle sehnat jiné ořezávátko? Projela jsem dvě bedny starých věcí, které nemám zařazené, a našla dvě ořezávátka - jedno v etvaru koncičky na čaj a druhé psí. A tak se vedle mě na dnešní večer usadil malinkatý buldoček. Jako teda strouhá nic moc, ale nějak to dnes snad přežiju.

čtvrtek 14. května 2009

Dnes a stále dokola

Je čtvrtek a .... (kdo doplní?)

středa 29. dubna 2009

Výměna fotky

JAk se tak na sebe dívám, chtělo by to změnit forku v profilu. Nechcete mi někdo nějakou aktuálí a přitom pěknou vyrobit?
díky

pondělí 27. dubna 2009

Smutno a ponuro tu je...


...proto jsem si sem pozvala Amálku, aby to tu trochu rozveselila a rozjasnila.

Slyšet neznamená uvědomit si

Ano, ano, jsme skautští kmeti a přdnášky na některá témata jsme slyšely s Kamíkem už mnohokrát. Jako třeba výchovný cíl. Nevím čím to, ale až v neděli jsem si to asi začala vážně uvědomovat a přemýšlet o tom.
Neděláme některé aktivity jen proto, že je prostě děláme vždycky? A proč vlastně učíme děti poznávat kytičky a stromy? Je práce v táboře potřeba, je to trest nebo to má nějaký účel?

Zvláštní, jak se mi téměř na konec víkendovky rozjasnilo.

Jsem zvědavá, kam naše nově naladěná oddílová rada dospěje a jak s tím naložíme.

OIKOS !!!

Kamík i Káťa už o Oikosu něco napsaly, každá po svém a oba příspěvky se mi moc líbí, není to jen takové plácání prázdné slámy. Budu tedy muset taky vymyslet něco na úrovni a po svojemu.

Začnu asi tím ,že už jsem možná dospěla. Né že bych se cítila dospělá, ale nadešel čas udělat si vůdcovské zkoušky. Po letech kdy mě ostatní přemlouvali a já omítala jsem konečně dospěla na hladinu, kdy už jsem o tom přesvědčená i já sama, že si je udělám. A když už, tak už pořádně. Jakmile jsem tedy zveřejnila svůj záměr, dohohlÿ jsme se s holkama, že pojedeme někam spolu. A to je další věc, ze které mám radost. Ivuška s Káťou dlouho neměly čekatelky a v tomto roce to stihnou i s vůdcákama. Vůdcovký lesní kurz Oikos se zaměřuje na celé oddílové rady, proto nás je tam tolik.


Z Kamíkova příspěvku mi bylo trochu smutno.... Oikos není Ursus a Ursus nebyl Rozrazil. To ale neznamená, že by ty kurzy byly špatné nobo že Rozrazil má nesrovnaelnou úrvěň se všemi ostatními. Kdo nakonec ví, jaké jsou ty ostatní ročníky, na kterých nikdo z nás nebyl. Nebo jak by se nám líbilo jezdit pořád na stejně připravované akce. A nehraje v tom roli taky věk a zkušenosti? Záleží taky přeci i na nás, jakou atmosféru si tam uděláme, jak si to užijeme. A ta se mi na Oikosu líbila.

Možná až teď chápu výzam toho slova společenství, rodina

Příjemné rostředí, bezva lidi, klidná atmosféra, která se táhla celým víkendem jako pavučinka, to budou ty věci, na které budu ráda vzpomínat. Můžete mít kurz plný úžasných programů ale budete na něm se samýma idiotama.

Na druhou myšlenku mě přivedla Káťa, i když jsem to věděla a ověřila si i dřív. Strávily jsme s holkama 2,5 dne v úplně jiném prstředí, než za kterých jsme se doposud potkávaly a možná taky trochu i v jiných rolích. Nebyly to tam jen Ivuška a Káťa, ale byly tam NAŠE Ivuška a Káťa (sorry Kami, ty se do toho nepočítáš, ty jseš mimozemšťan, a navíc už jsme toho spolu trochu zažily).

A nebo ho nebudu chápat ještě dlouho

A tak i když jsem do závěrečné zpětné vazby napsala plno negativních věcí mimo to, že mi chyběl nějaký silnější emční zážitek, nějak ve mně pořád setrvává vnitřní klid Oikosu.

Snad tyto moje myšlenk pochopí aspoň Ti, kteří tam byly se mnou.

pátek 24. dubna 2009

5 minut

Mám pět minut na to, abych šla spát. Nesnáším svoji povahu nechávat vše na poslední chvíli viz moje bakalářská práce.

čtvrtek 23. dubna 2009

Pro fanoušky

Stav mojí bakalářky sice pokročil, ale za poslední týden jen asi o odstaveček. Dnes bych měla odevzdat dalších 10 stran (to znamená dopsat tak 1,5 stránky) a v úterý už úplně všechno. Jsem teda sama zvědavá.

Uááá

Nečinost některých lidí mě dovádí k šílenství. Jen aby náhodou nemuseli být první nebo něco rozhodnout. Já se do toho sice taky neženu, ale všeho moc škodí.

Jo a to je dnes zase hnusně, co? To je tím, že je čtvrtek a z mé osobní statistiky letos vyplývá čtvrtek jako nejdeštivější den a den s nejodpudivějším počasím.

sobota 18. dubna 2009

Jo a ještě vzkaz

inovace se nevyhnou nikomu aneb co napadlo moji bystrou sestru

Velryba se cítí sama,
zavolala na lachtana,
na na na na na na na na

Ve Staré Pekárně místo na tréninku

Jak se asi dozvíte na blogu Kamči a Ferdy, páteční večer jsme strávili na koncertu Poletíme?. Na minulém koncertu (kde se prý mimo jiné Rudolf opil) jsme nebyly, tak jsme se to museli tentokrát nahradit se vším všudy. Sál Staré Pekárny je sice malý, ale nás se tentokrát vypravila skupinka a ne jen hrstka načenců: Ferda dovedla Dominiku, Anetka přišla s Radkem (pozn. ten z Objímací komunity), a jako zlatý hřeb večera bylo na programu seznámení s Lukášem a Ladinem. Celkově to dělá se mnou a Kamčou.....počítám .... načítám data..... 9 lidí.

Koncert byl výborný, rozpustilý, kvalitní, k vyřádění, na odreagování, prostě jako vždy. Jen tam bylo nesnesitelné VEDRO, póómoóóc. Teklo ze mě jako po dvouhodinovým treninku na slunku. My dámy, s vytříbeným vkusem, jsme si koncert užily, pánové, kteří se viděli poprvé v životě se šli lépe poznat na bar, protože jedině tam se to podle nich dalo vydržet.

Zajímalo by mě, jestli píští koncert bude zakončen dechovkou a ustanoví se tak zakončovací rituál POSLEDNÍ ZAHRAJ NETRADIČNÍ PÍSEŇ MIMO OBVYKLÝ REPERTOÁR. Když už se zpívalo Není nutno a Mám country rád nebo jak se jmenovala ta včerejší píseň.

Po odezpívání všech písniček, včetně jedné country, jsme pokračovali už bez Ferdy a Dominiky do nějaké kavárny, hospody nebo restaurace. O tom co se dělo potom sem psát nebudu, protože bych se musela rozčílit. Na světě je teď o 2 lidi víc, kteří ví, že existuje korfbal. Nebylo to ale uplně k zahození, najednou jsem viděla věci a lidi, o kterých jsem dřív jen slyšela, a asi u všech mě něco překvapilo. Podotýkám, že i příjemně.

Přesto musím říct, že jsem si páteční večer užila. Vrchol tomu ovšem nasadil Ondra dnes, když jsme jeli do Moravské Třebové. V pátek večer míváme treninky, ale ty jsou každý týden a Poletíme? jen občas, proto jsem dala přednost jim. Když jsme se ale šašírovali před Pekárnou a dohadovali, kam půjdeme, jeli kolem Ondra s Evou autem z tréninku. A samozřejmě, že si to dnes nenechal Ondra pro sebe. Poznáka typu "Doufám, že jste všichni včera před zápasem dodrželi režim, pořádně se vyspali a nebyli nikde pařit" byla adresována mně, ale přesto s humorem :)
Doufám, teda, že se na treninku taky tak spotili:-))))



pondělí 13. dubna 2009

neděle 5. dubna 2009

6 stran textu

Už mám napsáno 6 stran textu do své bakalářské práce. No není to moc ve srovnání, ž eněkteří ji mají už napsanou celou, ale u mě určitě pokrok. Doufám, že mě budete i nadále podporovat svými otázkami o jejím stavu a hnát mě tak k vytouženému cíli.

díky

Jedna melancholická



Jaromír Nohavica - Přítel

1. Jestlipak vzpomínáš si ještě na ten čas,
táhlo nám na dvacet a slunko bylo v nás,
vrabci nám jedli z ruky, život šel bez záruky,
ale taky bez příkras.

2. Možná, že hloupý, ale krásný byl náš svět,
zdál se nám opojný jak dvacka cigaret
a všechna tajná přání plnila se na počkání
anebo rovnou hned.

R: Kam jsme se poděli, kam jsme se to poděli,
kde je ti konec, můj jediný příteli,
zmizels mi, nevím kam,
sám, sám, sám, jsem tady sám.

3. Jestlipak vzpomínáš si ještě na tu noc,
jich bylo pět a tys' mi přišel na pomoc,
jó, tehdy, nebýt tebe, tak z mých dvanácti žeber
nezůstalo příliš moc.

4. Dneska už nevím, jestli přiběh' by jsi zas,
jak tě tak slyším, máš už trochu vyšší hlas
a vlasy, vlasy kratší, jó, bývali jsme mladší,
no a co, vem to ďas.

R: Kam jsme se poděli, kam jsme se to poděli,
kde je ti konec, můj nejlepší příteli,
zmizels' mi, nevím kam,
sám, sám, sám, peru se teď sám.

5. Jestlipak vzpomínáš si ještě na ten rok,
každá naše píseň měla nejmíň třicet slok
a my dva jako jeden ze starých reprobeden
přes moře jak přes potok.

6. Tvůj děda říkal: ono se to uklidní,
měl pravdu, přišla potom spousta malých dní
a byla velká voda, vzala nám, co jí kdo dal,
a tobě i to poslední.

R: Kam jsme se poděli, kam jsme se to poděli,
kde je ti konec, můj bývalý příteli,
zmizels' mi, nevím kam,
sám, sám, sám, zpívám tu teď sám.

7. Jestlipak vzpomínáš si na to, jakýs byl,
jenom mi netvrď, že tě život naučil,
člověk, to není páčka, kterou si, kdo chce, mačká,
to už jsem dávno pochopil.

8. A taky vím, že srdce rukou nechytím,
jak jsem se změnil já, tak změnil ses i ty,
a přesto líto je mi, že už nám nad písněmi
společný slunko nesvítí.

R: Kam jsme se poděli, kam jsme se to poděli,
kde je ti konec, můj jediný příteli,
zmizels' mi, nevím kam,
sám, sám, sám, jsem tady sám.

úterý 24. března 2009

Jak to bylo v březnu?

Jak pokračují ty pranostiky?

Březen za kamna vlezem.

Ještě stále se držíme předpovědi podle starých zapsaných pranostik. Jestli to takhle bude pokračovat dál i v dubnu, tak to se máme na co těšit.

Biopůlení

Tak jak nám ten čas letí, tak i moje vysokoškolské studium se nachýlilo do své poloviny (počítejme se standardní délkou studia). Pro upřesnění: za sebou mám 5 semestrů a před sebou taky 5. A jak to už tak bývá na naší fakultě zvykem, třeťáci pořádají biopůlení (prosím neplést s biopasováním, to pořádají druháci :). Ale zvány jsou všechny ročníky a dokonce i přátelé biologů.
Moji spolužáci se ho letos rozhodli uspořádat v Medlánkách v Sýpce. Abychom nemuseli platit za drahé pití a ňahňat se v nějakém zakouřeném klubu, pronajal se tedy tento sál. Vzdálenost do Medlánek asi odradila nejednoho biologa, tak že sál nakonec ve švech rozhodně nepraskal, ale alespoň jste měli o všem přehled. Dopředu nakoupené pití se zčásti také vypilo, můžeme jen doufat, ža akce nebyla ztrátová (jinak budeme muset založit nadační fond a vyplatit Špajdovy-organizátor dluhy). Nejvíc nás bylo třeťáků, ale objevili se i pro mě úplně cizí lidi a taky 2 kluci co s náma už do školy nechodí. To bylo fajn, protože jsem poznala nějaké starší a mladší biostudenty a po dlouhé době viděla ty dva.
Nějakou tu hodinku po půlnoci jsme se rozhodli jít na zastávku na rozjezd, někteří pravda už trochu ospalí a alkoholem přemožení. Autobus přijel na čas, lidé nastoupili. Ale nebyli jsme všichni.....Dan, který momentálně studuje zahradní architekturu, málem nenastpoupil, ale jeho taška nenastoupila vůbec. Danovi to bylo asi docela fuk, protože pronesl něco ve smyslu: "tak na další zastávce". Naštěstí biologové jsou slušní lidé, stejně tak řidič autobusu, a jedna slečna ze čtvrtého ročníku nelenila, přitočila se k panu řidiči a obratně mu vysvětlila situaci. Autobus nestihl ujet ani 10 metrů a už se zase zastavil. Taška byla zachráněna a doufejme že se s Danem dostali oba šťastně domů. Slečna za nás všechny poděkovala a jelo se dál. Co dodat? MUSÍME SI POMÁHAT.
Já jsem z toho měla moc pěknej pocit. Nikdo tu holku k ničemu nenutil, byla to jen její rychlá reakce a je vidět, že slušní lidé ještě nevymřeli.díky

pondělí 16. března 2009

Jak Baruli nepsala dlouho na blog

Tak se na mě valí stížnosti ze všech stran, že sem nic nepíšu. No, jo no, je to pravda. Ne že bych teda vůbec nevěděla co sem napsat, ale nějak si to neumím v hlavě dát dohromady a poskládat. Mám nápad, napište sem něco Vy. Zkusím na tom taky zapracovat a do konce týdne snad něco dám dohromady.

pátek 20. února 2009

Únorová pranostika

Letos zvláště trefné:

Únor bílý, pole sílí.

Poznáváte je?


Že jste je ještě neviděli? To jsou moje nové lyže. Donesl mi je letos k Vánocům Ježíšek, no nejsou k nakousnutí? A že jste je ještě neviděli je asi proto, že jsem kolem vás prosvištěla jako namidlenej blesk, zůstala po mně jen vypálená čára a já alias černý ďábel jsem už byla fuč. Jezdí se mi na nich moc dobře a abych to nezapomněla. tak si to jedu na jarní prázdniny osvěžit do italských Dolomit. Jen doufám, že mě úplně nedorasujou, přece jen víme, jak bývám ráno unavená (viz Ramzová na http://kakamilka.blogspot.com/) :-)
Tak si pěkně užívejte školičky (samozřejmě jen pro vysokoškoláky) já si jedu užívat na hory. Zdraví vás váš ČERNÝ ĎÁBEL.

úterý 3. února 2009

Nové fotky

Je pravda, že jsem toho sem poslední dobou moc nenapsala, tak jsem aspoň doplnila fotogalerii.

Nevím, co na ně budete říkat, ale já jsem ráda, že si je takhle můžu vystavit.

neděle 18. ledna 2009

Biovtípek

Biologie se neřídí matematickými pravidly:
například buňky se násobí dělením.
:-))))

pátek 9. ledna 2009

Učeníčko je mučeníčko

Jo jo, takto jsem nedávno nadepsala svůj stav na ICQ. Vedly mě k tomu 2 věci : Limonádový Joe a nechuť se učit. Zkouška dopadla tak, no co si budeme povídat, políčko je zelené, ale stipendium ode mne nečekejte. Vzpomněl ajsem si ale na jednu věc. Asi před měsícem u nás byl jeden pan profesor (a když říkám profesor, myslím opravdu pána co se mu píše prof před jménem) vysvětlovat něco sestře do fyziky (je to tatínek jedné její kamarádky ze školy a náhodou také známý našeho tatínka).

Doučování bylo úspěšné ale podle pana profesora:

Nikdo ještě nikdy nikoho nic nenaučil.

Každý se to musí naučit sám.

A na tom něco bude, co myslíte?
(no já vím že sem zase nikdo nic nenapíše, ale zkouším to)