Básnění

Asi to normálním lidem nepříjde tak vtipný, ale pro molekulárního biologa učícího se na státnice je to ta největší vzpruha. Byl by hřích se nepodělit. Holkám děkuju za podporu a doufám, že jim nevadí, že jsem to zveřejnila.

Nejsou to tví rodni bratři,
zítra jim to Baru natři!!!
(Jak se patří!!!)
Ať komise jenom čumí,
jak Baruška Mendla umí.
Lízal je ti do pasu,
tak se vyhneš trapasu,
do výstřihu nedohlédne,
je to od něj bezohledné.
Do paměti se ti vryly
nejen všechny Retroviry!
Tak zvládni tu trošku hnusu,
Doškymu dej za mě pusu.
A když budem s Verčou moci,
dojdeme ti na promoci!!

A ještě jedna:

Co to vidím, Karboš pláče?
Ne!
Je červený smíchy.
Radostí zas skáče,
že má za A z genetiky.

Karbošku můj milý,
ať máš zítra - v tu šťastnou chvíli -
hlavu jako otevřenou knížku,
večer potom - při oslavě -
z alkoholu teplo v bříšku.

Rájo žádné břišní stahy!
To ti přeje Jeli z Prahy.
:-))))))))))))))))))))))))

já a alkohol

Tělo žen přijímá alkohol jinak než je tomu u mužů. Ženské tělo obsahuje více tuku, do kterého alkohol neprostupuje, má tak v těle "míň místa" a způsobuje rychleji opilost.

Tohle jsem se dozvěděla z prezentace doc. Kuglíka na zkoušku z Genetiky II. Proto jsme úspěšně zvládnutou zkoušku šli zapít pivem a minulý týden na horách jsem asi taky vypila svoji půlroční míru piva. Takže nevím nevím.

Práce vědce

... je dlážděná samými nástrahami a nepříjemnostmi, ale někdy je to i sranda.
O své papírkové metodě jsem sem už psala a částečně ji uplatňuji i v laboratoři. Nedávno jsem papírky posbírala a dala do jedné fólie, kterou s sebou pořád nosím, spolu s dalšími poznámkami a články na diplomku. A pak jsme jednou seděli se spolužáky v hospodě a rozebírali tajemství mé kabelky (a že jich je, od resuscitační roušky až po návod k rozdělení vín dle jakosti). A jak se mi tam tak hrabali, někdo objevil papírek, na jehož jedné straně byl seznam vybraných pacientů na diplomku, a na straně druhé veliký nápis Impossible.
Doufám, že to není žádné znamení osudu a já se v půlce května budu rozplývat nad 50 stránkami úžasné vědecké práce :-)

Z výstavy Akademie věd

Začíná tu mírně převažovat biologicko-vědecká sekce, tak ještě trochu přidám.
Na Malinovského náměstí stojí 3 panely s takovou propagací Akademie věd a k tomu tam je krátká vystihující fráze:

OČI VĚDCE VIDÍ NEVIDITELNÉ,
MOZEK VĚDCE CHÁPE NEPOCHOPITELNÉ,
OBJEVY, KTERÉ PŘINÁŠÍ JSOU NEOCENITELNÉ.

Biologem každým coulem

The PCR Song

There was a time when to amplify DNA,

You had to grow tons and tons of tiny cells.

Then along came a guy named Dr. Kary Mullis,

Said you can amplify in vitro just as well.

Just mix your template with a buffer and some primers,

Nucleotides and polymerases, too.

Denaturing, annealing, and extending.

Well it’s amazing what heating and cooling and heating will do.

PCR, when you need to detect mutations.

PCR, when you need to recombine.

PCR, when you need to find out who the daddy is.

PCR, when you need to solve a crime.

Přesahy biologie do života

Moje oblíbená paní profesorka Šmardová je prostě úžasná. Miluju její asociace a na jednu takovou jsem narazila včera kolem 3 hodiny ranní, když jsem si pročítala poznámky z Molekulárné biologie nádorů.

Nádorové buňky jsou populistické, mají takové signály, které se okolním buňkám líbí.

Pořád se něco děje

A už je to tady, zkouškové sotva začalo a na mě už to přichází: dělám vše možná, jen abych se nemusela učit. Asi by to zkouškové měli zakázat.

Tak se na to podívejme, nejdřív MS v hokeji, Fren Open, volby, ještě že se Češi nedostali na MS ve fotbale, taky možná díky, že prší, protože venku u učení vždycky usnu. Potom taky bude Wimbledon, tráva ta se taky musí sekat, a co takhle nějaká kultůůůra - koncerty a výstavy. A na korfbalové tréninky už jsem rezignovala....

Nasnáším učení, grrr

Už jsem deformovaná, ale doopravdy

Profesionální deformace, tak tu už mám ze skautu dlouho. V sobotu večer jsem ale zjistila, že už jsem doopravdy biolog. Jenom jsme seděli a povídali si, až jsem najednou zaslechla, jak někdo použil slovo: MÍRNÁ, dejme tomu že mírná chuť. V mé hlavě se však rozběhla molekulárně biologická dráha spojení pojmů a první co mě napadlo byla miRNA. Ať žije RNA interference!!!

Jsem nemocná?

Já nevím. Bolelo mě v krku tak, že jsem ani polknout nemohla, tak jsem šla k doktorce, aby se se mnou potenciální nemoc dlouho netáhla. A co na to paní MUDr.? Řekla, že mě musí přeléčit a předepsala mi antibiotika, což mě zas tak nepřekvapilo, ona mi je předepisu je na kdeco.

V krabičce s 14 místy je plné už jen jedno jediné, ale se mnou se to až tak moc nezlepšilo. Doma jsem v pohodě, venku už je to trochu horší, ale další antibiotika už si dát nenechám.

Tak mi připadá, že ANTIBIOTIKA VŠE VYŘEŠÍ, nebo si to aspoň myslí většina doktorů. Na mě v poslední době bohužel moc nepůsobí :-( Už aby jeden z mých spolužáků dodělal výzkum na diplomku o virové terapii)

Molekulárně biologická jungle

Jak jsem měla dostatek času na napsání příspěvku

Po krásném, leč trochu krátkém výletu do Holandska, přišlo pondělí, laborka a škola, pak úterý, středa a tak dál. A je tu pátek. Co všechno se musí v pátek stihnout?

Začla bych asi tím, že jít do školy na zkoušku (takže vlastně ještě před tím, se na tu zkoušku naučit a nevstávat ráno v 6 a učit se v posteli). Takže jsem po necelých 5 hodinách spánku skutečně vstala, snažila se učit, šla na zkoušku, ze zkoušky domů, nachystala se na Pokokos. Při tom jsem zjistila, že absolutně nemůžu najít oikosácký tričko a alumatku (hrnek nehledám, ten má pořád Kapík). No nic co se dá dělat, dobalím se později, šla jsem do města, že si dám na lékařské oběd a půjdu na zdravotňák. Vše šlo skoro podle plánu, když nepočítám, že neměli žádný dobrý jídlo a dala jsem si jen polívku. Vyšla jsem z budovi a potkala Medvěda a tak jsme šli spolu. Když jsme přišli na vrátnici a ptali jsme se paní, kde to je? paní odvětila, že jdeme brzo a že nás tam nepustí. Když jsem se koukla na hodinky, zjistila jsem, že máme ještě 1,5 hodiny čas.

A tak tu teď sedím v CPS, protože domů už to nemá cenu a konečně mám čas, abych jsem něco napsala. Tak a mám splněno zas na nějakou dobu mě tu neuvidíte, ale stejně bych asi raděli byla doma a spala.

Nestíhám...

....ale na svačinu si najdu čas vždycky. Den by musel mít víc hodin, abych stihla se svou leností vše, co bych měla. Ale já se nevzdávám. Vím, že už nejsem nejmladší a potřebuju spát. Nejsem ani nejlepší ani nejchytřejší a svět asi nezměním. Ale ještě pořád jsem tady a snažím se. Je mi líto, že nemůžu jezdit na všechny skautské, korfbalové, rodinné a jiné akce s kamarády a dělám tak věci na půl. Ale jak se mám sakra rozhodnout. Tak vás prosím, buďte ke mně shovívaví, já se sebou musím žít 24 hodin denně, 7 dní v týdnu a to už 23 let.

A ještě tak mimochodem v pátek má zkoušku a asi bych se už měla vážně učit, al eco myslíte že dělám ....

Bc. Barbora Dvořáková

Ne že bych na tom nějak lpěla, ale už mi to nikdo nevezme.

A jak že to dopadlo?

• za celé své studium jsem nahrabala 204 kreditů
• můj studijní průměr je 2,54 (aspoň mám motivaci se zlepšovat)
• měla jsem zapsáno 72 předmětů, z toho 24 zkoušek
• opakovala jsem 5 zkoušek a 2 zápočty
• z první zkoušky mám D, z poslední A (vidíte to zlepšení, moje poslední zkouška v bakalářském studiu a já jsem měla plný počet bodů - ach ta symbolika)
• nejvíc kreditů jsem dostala za odevzdání bakalářky - 8 v podzimním semestru a 12 v jarním semestru, naopak za státnice je kreditů 0

A abych se přes prázdniny nenudila, tak jsem si zvopákla i jeden předmět ze státnic. Hraju teď za FC Barunka a hlavně to mám už za sebou. Dnes jsem byla na zápise, tak odpoledne už budu opět studentem. No jo no, studovala jsem 3 roky na to, abych mohla zase nastoupit do prvního ročníku.

Všem, co je to ještě čeká někdy v budoucnu HODNĚ ŠTĚSTÍ

Nejsem žádné ořezávátko

Ale kdybych byla, bylo by to docela přínosné. Je neděle večer a moje staré věrné ořezávátko už dostrouhalo :-( Žilo se mnou bez pár měsíců skoro 4 roky, ale pracovalo hlavně dvakrát do roka - ve zkouškovém období. V tu dobu si píšu stohy poznámek a protože mám doma asi tisíce tužek (tužky samomotky, dárkové užky, tužky z dětství...), jsou mým věrným psacím nástojem. Ale kde teď rychle sehnat jiné ořezávátko? Projela jsem dvě bedny starých věcí, které nemám zařazené, a našla dvě ořezávátka - jedno v etvaru koncičky na čaj a druhé psí. A tak se vedle mě na dnešní večer usadil malinkatý buldoček. Jako teda strouhá nic moc, ale nějak to dnes snad přežiju.

5 minut

Mám pět minut na to, abych šla spát. Nesnáším svoji povahu nechávat vše na poslední chvíli viz moje bakalářská práce.

Pro fanoušky

Stav mojí bakalářky sice pokročil, ale za poslední týden jen asi o odstaveček. Dnes bych měla odevzdat dalších 10 stran (to znamená dopsat tak 1,5 stránky) a v úterý už úplně všechno. Jsem teda sama zvědavá.

6 stran textu

Už mám napsáno 6 stran textu do své bakalářské práce. No není to moc ve srovnání, ž eněkteří ji mají už napsanou celou, ale u mě určitě pokrok. Doufám, že mě budete i nadále podporovat svými otázkami o jejím stavu a hnát mě tak k vytouženému cíli.

díky

Biopůlení

Tak jak nám ten čas letí, tak i moje vysokoškolské studium se nachýlilo do své poloviny (počítejme se standardní délkou studia). Pro upřesnění: za sebou mám 5 semestrů a před sebou taky 5. A jak to už tak bývá na naší fakultě zvykem, třeťáci pořádají biopůlení (prosím neplést s biopasováním, to pořádají druháci :). Ale zvány jsou všechny ročníky a dokonce i přátelé biologů.

Moji spolužáci se ho letos rozhodli uspořádat v Medlánkách v Sýpce. Abychom nemuseli platit za drahé pití a ňahňat se v nějakém zakouřeném klubu, pronajal se tedy tento sál. Vzdálenost do Medlánek asi odradila nejednoho biologa, tak že sál nakonec ve švech rozhodně nepraskal, ale alespoň jste měli o všem přehled. Dopředu nakoupené pití se zčásti také vypilo, můžeme jen doufat, ža akce nebyla ztrátová (jinak budeme muset založit nadační fond a vyplatit Špajdovy-organizátor dluhy). Nejvíc nás bylo třeťáků, ale objevili se i pro mě úplně cizí lidi a taky 2 kluci co s náma už do školy nechodí. To bylo fajn, protože jsem poznala nějaké starší a mladší biostudenty a po dlouhé době viděla ty dva.

Nějakou tu hodinku po půlnoci jsme se rozhodli jít na zastávku na rozjezd, někteří pravda už trochu ospalí a alkoholem přemožení. Autobus přijel na čas, lidé nastoupili. Ale nebyli jsme všichni.....Dan, který momentálně studuje zahradní architekturu, málem nenastpoupil, ale jeho taška nenastoupila vůbec. Danovi to bylo asi docela fuk, protože pronesl něco ve smyslu: "tak na další zastávce". Naštěstí biologové jsou slušní lidé, stejně tak řidič autobusu, a jedna slečna ze čtvrtého ročníku nelenila, přitočila se k panu řidiči a obratně mu vysvětlila situaci. Autobus nestihl ujet ani 10 metrů a už se zase zastavil. Taška byla zachráněna a doufejme že se s Danem dostali oba šťastně domů. Slečna za nás všechny poděkovala a jelo se dál. Co dodat? MUSÍME SI POMÁHAT.

Já jsem z toho měla moc pěknej pocit. Nikdo tu holku k ničemu nenutil, byla to jen její rychlá reakce a je vidět, že slušní lidé ještě nevymřeli.díky

Biovtípek

Biologie se neřídí matematickými pravidly:
například buňky se násobí dělením.
:-))))

Učeníčko je mučeníčko

Jo jo, takto jsem nedávno nadepsala svůj stav na ICQ. Vedly mě k tomu 2 věci : Limonádový Joe a nechuť se učit. Zkouška dopadla tak, no co si budeme povídat, políčko je zelené, ale stipendium ode mne nečekejte. Vzpomněl ajsem si ale na jednu věc. Asi před měsícem u nás byl jeden pan profesor (a když říkám profesor, myslím opravdu pána co se mu píše prof před jménem) vysvětlovat něco sestře do fyziky (je to tatínek jedné její kamarádky ze školy a náhodou také známý našeho tatínka).

Doučování bylo úspěšné ale podle pana profesora:

Nikdo ještě nikdy nikoho nic nenaučil.

Každý se to musí naučit sám.

A na tom něco bude, co myslíte?
(no já vím že sem zase nikdo nic nenapíše, ale zkouším to)