pátek 6. listopadu 2009

Jak jsem měla dostatek času na napsání příspěvku

Po krásném, leč trochu krátkém výletu do Holandska, přišlo pondělí, laborka a škola, pak úterý, středa a tak dál. A je tu pátek. Co všechno se musí v pátek stihnout?
Začla bych asi tím, že jít do školy na zkoušku (takže vlastně ještě před tím, se na tu zkoušku naučit a nevstávat ráno v 6 a učit se v posteli). Takže jsem po necelých 5 hodinách spánku skutečně vstala, snažila se učit, šla na zkoušku, ze zkoušky domů, nachystala se na Pokokos. Při tom jsem zjistila, že absolutně nemůžu najít oikosácký tričko a alumatku (hrnek nehledám, ten má pořád Kapík). No nic co se dá dělat, dobalím se později, šla jsem do města, že si dám na lékařské oběd a půjdu na zdravotňák. Vše šlo skoro podle plánu, když nepočítám, že neměli žádný dobrý jídlo a dala jsem si jen polívku. Vyšla jsem z budovi a potkala Medvěda a tak jsme šli spolu. Když jsme přišli na vrátnici a ptali jsme se paní, kde to je? paní odvětila, že jdeme brzo a že nás tam nepustí. Když jsem se koukla na hodinky, zjistila jsem, že máme ještě 1,5 hodiny čas.
A tak tu teď sedím v CPS, protože domů už to nemá cenu a konečně mám čas, abych jsem něco napsala. Tak a mám splněno zas na nějakou dobu mě tu neuvidíte, ale stejně bych asi raděli byla doma a spala.

úterý 3. listopadu 2009

Dnes jsem zaspala

mimochodem už zase, a ještě vetší překvápko - přišla jsem pozdě na přednášku, tomu už se nediví ani nikdo z mých spolužáků, jsou na to zvyklí. Ale co se mi poslední dobou daří je náhodné potkávání příjemných lidí, které jsem třeba už dlouho neviděla. Jojo já mám lidi ráda, to mi jde, škoda, že se tím nedá živit.

Nestíhám...

....ale na svačinu si najdu čas vždycky. Den by musel mít víc hodin, abych stihla se svou leností vše, co bych měla. Ale já se nevzdávám. Vím, že už nejsem nejmladší a potřebuju spát. Nejsem ani nejlepší ani nejchytřejší a svět asi nezměním. Ale ještě pořád jsem tady a snažím se. Je mi líto, že nemůžu jezdit na všechny skautské, korfbalové, rodinné a jiné akce s kamarády a dělám tak věci na půl. Ale jak se mám sakra rozhodnout. Tak vás prosím, buďte ke mně shovívaví, já se sebou musím žít 24 hodin denně, 7 dní v týdnu a to už 23 let.
A ještě tak mimochodem v pátek má zkoušku a asi bych se už měla vážně učit, al eco myslíte že dělám ....