Nestíhám...

....ale na svačinu si najdu čas vždycky. Den by musel mít víc hodin, abych stihla se svou leností vše, co bych měla. Ale já se nevzdávám. Vím, že už nejsem nejmladší a potřebuju spát. Nejsem ani nejlepší ani nejchytřejší a svět asi nezměním. Ale ještě pořád jsem tady a snažím se. Je mi líto, že nemůžu jezdit na všechny skautské, korfbalové, rodinné a jiné akce s kamarády a dělám tak věci na půl. Ale jak se mám sakra rozhodnout. Tak vás prosím, buďte ke mně shovívaví, já se sebou musím žít 24 hodin denně, 7 dní v týdnu a to už 23 let.

A ještě tak mimochodem v pátek má zkoušku a asi bych se už měla vážně učit, al eco myslíte že dělám ....

Ve Staré Pekárně místo na tréninku

Jak se asi dozvíte na blogu Kamči a Ferdy, páteční večer jsme strávili na koncertu Poletíme?. Na minulém koncertu (kde se prý mimo jiné Rudolf opil) jsme nebyly, tak jsme se to museli tentokrát nahradit se vším všudy. Sál Staré Pekárny je sice malý, ale nás se tentokrát vypravila skupinka a ne jen hrstka načenců: Ferda dovedla Dominiku, Anetka přišla s Radkem (pozn. ten z Objímací komunity), a jako zlatý hřeb večera bylo na programu seznámení s Lukášem a Ladinem. Celkově to dělá se mnou a Kamčou.....počítám .... načítám data..... 9 lidí.

Koncert byl výborný, rozpustilý, kvalitní, k vyřádění, na odreagování, prostě jako vždy. Jen tam bylo nesnesitelné VEDRO, póómoóóc. Teklo ze mě jako po dvouhodinovým treninku na slunku. My dámy, s vytříbeným vkusem, jsme si koncert užily, pánové, kteří se viděli poprvé v životě se šli lépe poznat na bar, protože jedině tam se to podle nich dalo vydržet.

Zajímalo by mě, jestli píští koncert bude zakončen dechovkou a ustanoví se tak zakončovací rituál POSLEDNÍ ZAHRAJ NETRADIČNÍ PÍSEŇ MIMO OBVYKLÝ REPERTOÁR. Když už se zpívalo Není nutno a Mám country rád nebo jak se jmenovala ta včerejší píseň.

Po odezpívání všech písniček, včetně jedné country, jsme pokračovali už bez Ferdy a Dominiky do nějaké kavárny, hospody nebo restaurace. O tom co se dělo potom sem psát nebudu, protože bych se musela rozčílit. Na světě je teď o 2 lidi víc, kteří ví, že existuje korfbal. Nebylo to ale uplně k zahození, najednou jsem viděla věci a lidi, o kterých jsem dřív jen slyšela, a asi u všech mě něco překvapilo. Podotýkám, že i příjemně.

Přesto musím říct, že jsem si páteční večer užila. Vrchol tomu ovšem nasadil Ondra dnes, když jsme jeli do Moravské Třebové. V pátek večer míváme treninky, ale ty jsou každý týden a Poletíme? jen občas, proto jsem dala přednost jim. Když jsme se ale šašírovali před Pekárnou a dohadovali, kam půjdeme, jeli kolem Ondra s Evou autem z tréninku. A samozřejmě, že si to dnes nenechal Ondra pro sebe. Poznáka typu "Doufám, že jste všichni včera před zápasem dodrželi režim, pořádně se vyspali a nebyli nikde pařit" byla adresována mně, ale přesto s humorem :)
Doufám, teda, že se na treninku taky tak spotili:-))))

Jak se pojí korfbal, blog a život

Jak se pojí korfbal, blog a život? Na zdánlivě nelogickou otázku lze určitě najít odpověď.

Na treninku cvičíme rúzné herní situace, signály, střely nebo prostě proti sobě jen hrajeme. Občas se daří a někdy taky ne. To potom přistoupí trenér, poradí, vynadá řekne nějaké moudro... Mě se líbí tato věta: Hru netvoří hráč s míčem, ale ti bez něj (nebo tak nějak).
Pro upřesnění hráč s míčem se NEmůže pohybovat, smí jen Naznačovat a pak se Rozhodne komu nahraje. Takže na začátku jste aktivní vy, snažíte se, běháte, až dosáhnete toho, že:
1) vám někdo nahraje
1a) vystřelíte, v případě koše je úkol splněn,
když se netrefíte, aspoň se útok vyvíjí kupředu.
1b) nahrajete dál a útok se opět vyvíjí
2) tím jak bláznivě běháte vytvoříte šanci pro někoho jiného (což je taky pěkné, pomáhat druhým se má)
3) něco nefunguje, ztáta míče a je to pryč
-co dělat? zvednout hlavu, je to hra a i zdánlivě prohraný boj se dá vyhrát

Blog, blogíček, blogulínek. Kolik jich asi tak existuje? Prvně jsem sem chtěla psát, protože to mám ráda. Pořád mě něco napadá a chtěl ajsem se podělit, dostat ze sebe (trochu sobecké, že). Ale jednak jsem zjistila, že na psaní nemám tolik času kolik bych chtěla a že to vlastně až taková bomba není. Potom se sem snažím dávat myšlenky a nápady, názory k nějakému dalšímu zpracování, zamyšlení se nad věcí, nebo třeba jen něco k pousmání. K tomu by potom měly sloužit reakce. A jak to dopadá? Zatím největší ohlas měl Arnoštek. A to jsem k tomu ani nestihla nic napsat a teď už si to samozřejmě nepamatuju.

Já si sem tedy můžu psát co chci, kdo to ale čte? Blog tedy netvořím pouze já, ale i ti kdo jej čtou, nejlépe se k němu jěště vyjadřují. Protože jinak by se to tu mohlo jmenovat Deníček B.D. přísně tajné (jako nechci tu z toho dělat diskusní fórum ).

Jojo já najdu spojitost i tam kde vůbec žádná není :-D
Povídání o propojení k životu zase příště.