Jak to bylo v březnu?

Jak pokračují ty pranostiky?

Březen za kamna vlezem.

Ještě stále se držíme předpovědi podle starých zapsaných pranostik. Jestli to takhle bude pokračovat dál i v dubnu, tak to se máme na co těšit.

Biopůlení

Tak jak nám ten čas letí, tak i moje vysokoškolské studium se nachýlilo do své poloviny (počítejme se standardní délkou studia). Pro upřesnění: za sebou mám 5 semestrů a před sebou taky 5. A jak to už tak bývá na naší fakultě zvykem, třeťáci pořádají biopůlení (prosím neplést s biopasováním, to pořádají druháci :). Ale zvány jsou všechny ročníky a dokonce i přátelé biologů.

Moji spolužáci se ho letos rozhodli uspořádat v Medlánkách v Sýpce. Abychom nemuseli platit za drahé pití a ňahňat se v nějakém zakouřeném klubu, pronajal se tedy tento sál. Vzdálenost do Medlánek asi odradila nejednoho biologa, tak že sál nakonec ve švech rozhodně nepraskal, ale alespoň jste měli o všem přehled. Dopředu nakoupené pití se zčásti také vypilo, můžeme jen doufat, ža akce nebyla ztrátová (jinak budeme muset založit nadační fond a vyplatit Špajdovy-organizátor dluhy). Nejvíc nás bylo třeťáků, ale objevili se i pro mě úplně cizí lidi a taky 2 kluci co s náma už do školy nechodí. To bylo fajn, protože jsem poznala nějaké starší a mladší biostudenty a po dlouhé době viděla ty dva.

Nějakou tu hodinku po půlnoci jsme se rozhodli jít na zastávku na rozjezd, někteří pravda už trochu ospalí a alkoholem přemožení. Autobus přijel na čas, lidé nastoupili. Ale nebyli jsme všichni.....Dan, který momentálně studuje zahradní architekturu, málem nenastpoupil, ale jeho taška nenastoupila vůbec. Danovi to bylo asi docela fuk, protože pronesl něco ve smyslu: "tak na další zastávce". Naštěstí biologové jsou slušní lidé, stejně tak řidič autobusu, a jedna slečna ze čtvrtého ročníku nelenila, přitočila se k panu řidiči a obratně mu vysvětlila situaci. Autobus nestihl ujet ani 10 metrů a už se zase zastavil. Taška byla zachráněna a doufejme že se s Danem dostali oba šťastně domů. Slečna za nás všechny poděkovala a jelo se dál. Co dodat? MUSÍME SI POMÁHAT.

Já jsem z toho měla moc pěknej pocit. Nikdo tu holku k ničemu nenutil, byla to jen její rychlá reakce a je vidět, že slušní lidé ještě nevymřeli.díky

Jak Baruli nepsala dlouho na blog

Tak se na mě valí stížnosti ze všech stran, že sem nic nepíšu. No, jo no, je to pravda. Ne že bych teda vůbec nevěděla co sem napsat, ale nějak si to neumím v hlavě dát dohromady a poskládat. Mám nápad, napište sem něco Vy. Zkusím na tom taky zapracovat a do konce týdne snad něco dám dohromady.