Větrné mlýny

Fotka sice není moje, ale než bych sem dala nějakou svou, tak bych na to určitě zapomněla a tady to bez obrázků takový smutný.

Měla jsem na sobě legínky

ANO, to jako fakt, já zapřísáhlá antilegínka. Nikdy se mi to nelíbilo a přišlo mi to taktrochu ujetý. Jak to vlastně bylo?

Byla zima, ale ne zase až tak veliká. My jsme šly jsme na dětské hřiště, tak to si člověk přece musí vzít něco pohldnýho, aby se pořádně vyřádil. Den předtím mě pohopsaly kozy třičtvrťáky, že jsem byla jako čuník, na šaty byla zima a v riflích by to byl poloviční zážitek. Tak mě tedy holky přesvědčily, že si mám vzít šaty a sestřiny bílé legínky. A nakonec to nebylo tak špatný, nohy mám celý a kopřivka mi taky nenaskákala.

Jak to bude dál , to nevím. Móda přichází a zase odchází, ale oblečení se může ve skříni válet roky.

A jedeme!

Moje cesta do Holandska byla tak trochu na způsob výletu A jedeme! Vystřídala jsem totiž docela dost dopravních prostředků. Tak pojďme počítat:

1. Ráno mě tatínek zavezl na nádraží autem.
2. Jela jsem dálkovým autobusem do Prahy na Florenc.
3. Metrem na Zličín.
4. Městským autobusem, kloubákem, na letiště na Ruzyni.
5. Jezdící schody asi počítat nebudu, tak další bude letadlo do Amsterdamu.
6. Vlakem za 8,10 € do Alkmaaru, potom už jen pěšky do mého dočasného domova.

Tak je to nakonec jen 6, ale je to rozhondě víc než v obvyklé dny, schválně si to někdy taky zkuste spočítat.
Dnes jsem k tomu ještě přidala metro, ale to k tomu připočíst už nemůžu. Nesmím zapomínat na zde velice oblíbené cyklistické kolo. I když tady jsou ty kola úplně jiná než u nás. jezdí se tu spíš jako na procházce se psem. Ale co, je levné, docela rychlé, všude se dostanete a člověk si navíc trochu protáhne faldy.

To je pane psaníčko

Tak jsem sem zase něco po delší době napsala. ale na stole mám hromadu papírku s poznámkami,musím se pustit taky do nich, ať to trochu ubývá. Za pár dní odjíždím do země tulipánů, dřeváků a větrných mlýnů, tak sem třeba přibude i pár řádek ze zahraničí.

Setkání a rybičky

Dnes jsem šla městem. Na tom by nebylo nic tak zvláštního, když jsem měla sraz s jednou spolužačkou. Moc pěkně jsme si popovídalya já jí vrátila DVD, co jsem jí měla vrátit už asi před 3 měsíci. Když jsme vyšly z Air café, mimochodem čišníci příjemní jako vždy, Jarka z nich byla unešená, zamířily jsme do akvaristiky, kde jsem chtěla koupit pro svoje PŘÍRODNÍ akvárko světlo. Takže v prvním obchodě měli jen modrou žárovku, druhý pro jistotu zrušili. Já jsem se s Jarkou rozloučila a šly jsme každá svou cestou. Ona snad dojela štastně domů, já jsem zahájila šmírovací cestu městem.

Prostě se ráda dívám po svém okolí, jací lidi kolem mě chodí, jak se oblíkají, jak se chovají, zvláštní jsou taky útržky rozhovorů... Ale nemyslete si že jsem nějaký úchyl, dejme tomu že dělám průzkum. A jak se tak dívám a vše si prohlížím, vidím jednoho herce z Mahenova divadla (nebo jsem si to aspoň myslela že to je on). Nebudu na něj ale přece civět, že si z toho krk vykroutím, a navíc kouřil a byl tam s nějakou holkou. Co bylo mnohem zajímavější, že hned vedle seděl kluk s obloženou houskou v ruce. Byl to dávný známý z kurzu angličtiny(nevím jestli se známe tak dobře, abych ho mohla nazvat kamarádem). Naposled jsem ho viděla asi před půl rokem a hned to člověka potěší, když nečekaně vidí milou tvář. Přece jenom buďme anonymní :-)

Opravdu jsem se osvědčila jako "výborný společník". Ale náhodné rozhovory si přece doma necvíčíte před zrcadlem. Tak se namě nemůžete zlobit, že jsme vedli rozhovor na téma nová kuchyně, auta, přesto je lepší večeřet v něčí ač šílené společnosti než sám. Po malé přeháňce jsme se rozloučily a já mohla pokračovat v nakupování.

Obchod číslo tři byl už zavřený když jsem tam přišla. Nevím kolik lidí počítá s tím, že mají otevřeno jen do 17:00. Zachránil mě až obchod s potřebami pro psy. Moje požadovaná 15 W a 18 palcová žárovka je sice možná trochu větší než ta původní, ale slečna říkala, že to můžu vrátit.

Abych dokončila svůj příběh o náhoném setkávání, potkala jsem při vstupu do obchodu Marka s Gabčou. Ještě že tak, zítra mi má přijít návštěva a já bych jí čekala o hodinu později, špatně jsem si přečetla email.

Celkově tak hodnotím tento den pozitivně. Ještě mě překvapilo, kolik jsem dnes potkala běžců, když jsem si šla k večeru zaběhat. To je super lidi, že pořád nesedíte doma na zadku, tak se třeba zase někdy potkáme.

Jazykověda

Právě teď sedím nad anglickýma odbornýma článkama a snažím se napsat alespoň pár řádků do své seminární práce. Listuju přitom poznámkama z přednášky až jsem narazila na zajímavý termín: ČEKLISH. Překlad je jednoduchý, je to anglická čeština. Určitě si to každý dovede představit. Mluví tak třeba Češi dlouho žijíci v zahraničí a někteří už zpitomělí vědci, až z toho vznikne guláš neboli čeklish - českou větu si prokládáte anglickýma slovíčkama nebo má česká věta alespoň strukturu té anglické. Takže něchme angličtinu angličtinou, hezky se jí učme ať nás nemají v cizině za pitomce, a doma mluvme naší krásnou květnatou češtinou (moravštinou).