Kterak mě zachránily airbagy

Ne, nebojte se, neměla jsem žádnou autonehodu.
Jen jsem jednoho prosincového večera spadla na mokrých shodech před laboratoří. Zvláštní pocit, jednu chvíli si říkáte, jak je krásně teplo, že ani rukavice nejsou potřeba. Pak najednou cítíte, že letíte vzduchem a přemýšlíte, jak to udělat, abyste si při dopadu co nejmíń nabančili. A pak, než si to stačíte rozmyslet, už sedíte na schodech a všechno vás začíná bolet. Po prvním počátečním otřesu jsem shledala mírné "ztráty" na svém těle a oděvu. Teda kromě špinavých kalhot, kabelky a bundy mě pěkně, nebo spíš nepěkně, bolel zadek. Při upravování vzhledu (k tomu mi pomohlo obří zrcadlo na WC v nemocnici, díky) jsem ještě netušila, že se mi během cesty vyklube na zasažených místech modřina velikosti: VELKÁ.
Což mi připomnělo Jitčin Discman na Ramzové před 3 rokama. Tam vznikla teorie, že my holky z masa a kostí, když spadneme na schodech nebo sjezdovce, tak si maximálně uděláme modřinu a bude nás to pár dní bolet. Zatímco křehotinky křehule, co mají 50 kg i s postelí, se zlomí vejpůl.
Takže ať žijou airbagy!!!

Citát pro tento rok

Buď sám sebou! Stejně se to nedá dlouho zatajovat.
W. Brudzinski