- Jullie jede na 2 měsíce domů, byla to akce kulový blesk - před týdnem si sbalila aniž by věděla jestli pojede do Perthu nebo domů a před 2 dnama si koupila letenku
- nožička pořád bolí
- kašel pořád existuje
- v outletu nic moc, ve waringáči zrovna tak
- našla jsem 50 dolarovou bankovku v jedné z dalších peněženek, to je radosti
- grilování s Ditou a Joelem (jehně, kuře a klokan, nevím co bylo lepší)
- den v city - jsem nesmírně uťapkaná
- peru
- po 10 letech co hraju korfbal jsem konečně viděla netball
- opět jsem navštívila art gallery, už tam není místečka kde bych nebyla, ale ještě mě chybí botanická zahrada a přejít most
- nemohla jsem najít China town, ale nakonec jsem ráda, že jsem ho našla, protože jsem ušetřila plno peněz
- už mám skoro všechny dárky, jachachá
- skoro jsem to vzdala, ale ještě jsem vlezla dojednoho obchodu s plavkama a světe div se, nebyla to taková katastrofa, mají tam ty krajkový, zkoušela jsem si černý, zelený a bílí a pak ještě bílý s oranžovým na vrch (50 doalů Oneill a ty poslední 10 dolaů navíc) ale nejsem si jistá ani tou barvou ani tou cenou, ale sedí perfektně
- jsem tak ucaprtaná, že už ani nejdu do té botanické, což se projeví jako chyba, protože pak zjišťuju, že v neděli přilítám do Sydney až v 6 a už to nestihnu, takže až příště přijedu do Austrálie, tak to prolezu celý
- k večeři mám rýži s tuňákem a kukuřicí a dělám si rovnou i na zíta, ať nemusím vařit
- dobaluju se
- ráno volám s našima a plavky si prý koupit mám - ale oni neví, kolik jsem si toho tady už koupila, ale slovo je slovo a jde se nakupovat
- takže jedu zase do city, kupuju plavky, pak jdu za Majou - trochu pokecáme, zase říká, že se mám ozvat, má dokonce tři práce
- mám málo času a chci jít do kanceláře KoreanAir, ale objevím ten obchod, co jsem si tam minule kupovala šaty za 10 dolarů a tam se trochu zdržím, nic moc tam tentokrát nemají, ale i tak tam toho plno kupuju
- v Korean Air dobrý, potvrzuju let (tati doufám ,že seš na mě pyšnej)
- potkáváme se s Ditou na Wharfu, a vyážíme an Manly Scenic Walk
- skoro celou cestu mluvíme anglicky, jediná věc na kráse je, že v půlce nám začne pršet a zbytek cesty chvátáme, nic z toho nemáme, skoro nic nevidíme a dorazíme úplně mokrý, takže asi budeme nemocný (já teda ne, já jedu za sluníčkem, dívala jsem se na počasí a má tam být přes 30 stupňů - konečně léto)
- v Aldi si kupuju banán a tím rozměňuju peníze, abych mohla zaplatit za pondělní BBQ protože ona se na to třese jako ratlík, asi bych se taky třepala, kdybych byla v její pozici
- loučím se v Cafe Brisa a slibuju, že jim zavolám - už nejsem skaut :-( protože vím, že nezavolám, ale otázkou je jestli by oni zavolali mě, známe ty jejich kecy...
- zapomněla jsem Anetě vrátit zázračnou mastičku, tak musím zrovna do Manly, potkávám ve Steinu i spolužáky tak se aspoň můžu ještě jednou rozloučit
- dělám inventuru dárků a peněz a fakt nevím jak se nabalím
- všechno nabaleno a nachystáno, zítra jen připravit svačinku a vyazit
- hallo Cairns a Uluru
- pápá za 11 dní
úterý 6. prosince 2011
Austrálie: týden čtrnáctý
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat