Surf Camp (4. - 6.11.2011)

PÁTEK

• ze školy nás jede 7 (Benedicte, Cécile, Celia, Elizabeth, Nina, Vivien a já) hádejte kdo je lichý?
• ještě s náma v autě jedou 2 Britky z Manchesteru, řidič neboli kluk co to organizuje se jmenuje Sam a je to takovej typickej australskej surfař - malej a středně namakanej, co mluví anglicky tak že mu nerozumím (ale njo když se snaží tak to jde) a šílenec co jsme ho pojmenovaly "Strange Guy" - strašně vlezlej a nepříjemnej člověk
  
• v Syney je zácpa, něco se stalo na Harbour Bridge a byl 2 hodiny zavřený
• takže než se vymotáme z města tak jsou to skoro 2 hodiny
• kolem 11 jsme dorazili na místo a máme strašněj hlad
• jíme Nachos a pak si dávámet Hot Dog každý jak chce
  
• ve stanu spím s Němkou Celine, je jí kolem 20 a anglicky umí asi tak jako my, možná i trošku míň (jen si chuděra jaksi zapomněla sbalit, takže nemá s sebou skoro včetně kartáčku) - Vivien mi nabídla, že když se jí budu bát, tak můžu přijít k nim do stanu :-)
• zbytek osady tvoří: tereckej Němec, Ital, Kanaďan, Ir, Brit a Pam s Jesonem z ASF (australian surf tour)
  
• stany jinak veliký, minimálně pro 4 Čechy, spíme na lehátkách a ve spacáku, k ránu je teda trochu zima a když vstáváme tak už do toho pere slunko, takže sauna
  
• když jsme si šly čistit zuby tak jsme viděli skupinku asi 7 klokanů včetně mláďat, mám takovej pocit, že taky vybírali odpadky, proč tady těm zvířatům nedají pořádně nažrat?
  

SOBOTA

• výborná snídaně, jako v hotelu
• foťák mi padá na zem a přestal fungovat, takže nemám jedinou fotku
• jdeme krmit rejnoky (nový slovíčko - stingray), taky vidíme pelikány
• pořádně se namazat krémem, protože tohle je víkend asi s nejkrásnějším počasím, od té doby co jsem přijela
  
• vyrážíme k moři, můj neopren má velikost 12 ale nasoukat se do něho je mission impossible
• docela se to prkno pronese, ale pláž je to nádherná
• dostáváme instruktáž o vlnách, jak na surfu ležet, jak si stoupnout, jak čelit vlnám (to je něco na moje bolaví záda) a jak pádlovat!, základem je taky prkno navoskvat, aby na něm nohy neklouzaly
  
• správně by se to mělo jmenovat PADDLE CAMP, už mě od toho bolí moje bezsvalový ručičky
• jsem kompletně vymáchaná
• něco na zub k obědu, musíme se přece pořádně najíst, abychom pak mohli pořádně pádlovat :-)
• jdeme na procházku na skaliska: příroda je tu prostě nádherná, koupeme se v přírodním mořském jezírku (až budou fotky tak to pochopíte) škoda jen že nemám plavky tak musím do spodního prádla :-), jím tu nejčerstvější a ústřici v životě (nevím jestli jsem někdy předtím vlastně nějakou chutnala) a protože už přichází příliv tak se brodíme zpět
• rychle do plavek a jde se znova na věc
• zkouším to co se dá, mydlí mě jedna vlna za druhou, tak že mám pocit že je ze mě slaneček a místo krve mám mořskou vodu, jsem prostě vyřízená a jaksi nevidím ten očekávaný surfařský výsledek
• ALE NE ŽE BY TO NEBYLA SRANDA
• k večeři máme klokanní burger, já teda necítím rozdíl, všechno mi to chutná stejně něce mezi zvěřinou a hovězím
• zpráva pro Honzu Šedýho: znám další verzi tvojí oblíbené opíjecí hry, budeš to moct střídat :-)
• ctím tradici a jdu spát mezi posledníma společne s Cécile a Mo, což je zkratka pro Mohameda, ten mě překvapil, chová se spíš jak Němec než jako Turek má docela rozumné názory
  

NEDĚLE

• v noci už ve stanu není ani taková zima, zato ráno je vedro pořád stejný
• k snídani jsou palačinky, já to říkám, že jsme jako v hotelu
• na pláži jsme tentokrát i přes poledne, skoro všem už to jde, jen já jsem jaksi knedlózní
• ale jo, nakonec i mě se párkrát podaří něco jako stoupnout si, proč já tam pořád jenom cpu ty kolena, proč?
  
• viděli jsme delfína, byl ode mně asi 6 metrů, prostě super pocit
• loučíme se s pláží :-(
• balíme sebe, postele, stany
• po sprše si jdeme zaskákat na "skákací polštář" takže jsme pak zralý na další sprchu
• na cestě zpět se rozšoupnu a koupím si Magnum a hranolky v McDonaldovi
  
• prý dostaneme trička, ale Sam si nás evidentně spletl s dětima, takže trička budou později
• a je konec, zastavujeme u Circular Quay, loučíme se a rozjíždíme domů
• s tím jsem jaksi nepočítala, takže jakže se mám dostat domů?
• nakonec jedu společně s Celií, Cécile a Vivien autobusem a světe div se, mám to zadarmo, měla jsem jen 20dolarovku a pan řidič mě nechal nastoupit jen tak
• vystoupím na Warringah Mall a jdu za poslechu muziky domů, je mi skoro do skoku, i ta cesta mi trvá nějak kratko, prostě jak zpívá Xavier: "tomu se říká dobrá nálada"
  
• zaplatila jsem za surf camp, rozhodně těch peněz nelituju a ještě k tomu jsem za celej víkend nekvákla česky
  

ÚTERÝ

• čekáme na recepci na Sama s tričkama, ale místo toho přijede jen Pam ( o tu nikdo nestál, my chtěli srandistu Sama), aspoň že ty trička už jsou ve správné velikosti
• tak co pojedeme za 2 týdny znova?