Austrálie: týden šestý

• tak to vypadá, že holčičky asi nevysají a budu to zase muset udělat já
• za 2 týdny nám přijede do bytu čínský snoubenec
• v úterý jsem byla tak unavená že sem si musela odpoledne jít lehnout
• středeční plácací volleybal se spolužáky
• je ze mě zloděj dětských ponožek, když ona zůstala na pláži taková osamocená a stejně by ji už nikdo nechtěl a já mám aspoň novej obal na mobil
  
• z ledničky mi vypadla sklenička oliv-taková škoda-trochu sem jich teda zachránila, snad v nich nebudou střepy
  
• první cvičný test Reading zvládnutý tak, že bych zkoušku udělala (38/53)
• vysávat se nebude, je plnej sáček a novej není
• druhá výplata, ale trochu menší jak ta první :-(
  
• a zase jsem nebyla v Shore Clubu na čtvrtečním Reggae
• zase jsem šla rozdávat životopisy, už tu není moc míst, kde jsem ještě nebyla
• hola hola Taronga Zoo volá
• a pak ještě food festival, kde jsem ochutnala výborný asijský jídlo/cosi a vínko
• a pak ještě náhrada za Biománii v Moonlightbaru a Sugar lounge
• babičky a slabší povahy ať tento řádek přeskočí: když jsem se v sobotu, vlstně teda už v neděli vracela domů task jsem potkala jakýhosi Ozzika, mohlo mu být tak kolem 20, měl na sobě kvádro, ale co bylo mnohem zajímavější, že si nesl boty v ruce a šel jen v ponoškách (to bude mít pračka radost) - prý mu ty boty byly nepophodlný. Původně se táhl jako sopel tak jsem ho svým kvapíkem hravě předešla, když jsem se ale asi za 5 minut podívala za sebe tak byl asi jen 10 metrů za mnou, asi se sám po tmě bál a tak chtěl kámoše na pokec. Takže jsme spolu asi šli tak 2 minuty, já se pak odpojila na naší ulici a on směrem k Waringáči. Ale to nejlepší ještě příjde: když jsem vyšla těch 30 metrů k našemu domu, tak na mě zezadu promluvil nějaký hlas, málem jsem si cvrkla do textilu, jak jsem se lekla (podotýkám, že před domem není žádný světlo). Odpovědí mi bylo, že prý každý správný australský gentleman doprovodí slečnu domů. Uff, tak jo a jsem doma.
• ale celkově byl ten večer vtipněj, někdo utíkal z pláže a zakazoval potenciálním kamarádům, aby je doprovodili domů, a někteří zase ani neví jak se domů dostali.....
  
• být v Sydney se jen tak někomu nepoštěstí, když už tam ale někdo je, tak se určitě půjde podívat k Opeře JENŽE já jsem byla i vevnitř, v neděli byl totiž den otevřených dveří a mohlo se to projít skoro odshora až dolů (budu se snažit brzo přidat fotky)
• vařila Baruška kašičku ale nebyla to kašička, byla to rýžička, kuřecí masíčko se smetanovosýrovou omáčkou a s kukuřicí a jako desertek jsem si vymyslela palačinky (už se vám sbíhají sliny?) - holkám to chutnalo
• Julii (Korejka) jsem naložila tak akorát, pak chtěla přidat, tak proč ne a nakonec že nemůže....ale houbelec, jenom je mlsná, nakonec to zazdila 4 palačinkama
  
• byl to větší boj než jsem myslela, hlavně ty palačinky, kdy jsem všechno přidávala od oka a pak než jsem našla správnou teplotu sporáku,
  
• 2 týdny po tom co byla nemocná Dita, týden co byla nemocná Aneta, teď asi došla řada na mě, kdo se hlásí na následující týden