Kterak mě zachránily airbagy

Ne, nebojte se, neměla jsem žádnou autonehodu.
Jen jsem jednoho prosincového večera spadla na mokrých shodech před laboratoří. Zvláštní pocit, jednu chvíli si říkáte, jak je krásně teplo, že ani rukavice nejsou potřeba. Pak najednou cítíte, že letíte vzduchem a přemýšlíte, jak to udělat, abyste si při dopadu co nejmíń nabančili. A pak, než si to stačíte rozmyslet, už sedíte na schodech a všechno vás začíná bolet. Po prvním počátečním otřesu jsem shledala mírné "ztráty" na svém těle a oděvu. Teda kromě špinavých kalhot, kabelky a bundy mě pěkně, nebo spíš nepěkně, bolel zadek. Při upravování vzhledu (k tomu mi pomohlo obří zrcadlo na WC v nemocnici, díky) jsem ještě netušila, že se mi během cesty vyklube na zasažených místech modřina velikosti: VELKÁ.
Což mi připomnělo Jitčin Discman na Ramzové před 3 rokama. Tam vznikla teorie, že my holky z masa a kostí, když spadneme na schodech nebo sjezdovce, tak si maximálně uděláme modřinu a bude nás to pár dní bolet. Zatímco křehotinky křehule, co mají 50 kg i s postelí, se zlomí vejpůl.
Takže ať žijou airbagy!!!

Citát pro tento rok

Buď sám sebou! Stejně se to nedá dlouho zatajovat.
W. Brudzinski

Práce vědce

... je dlážděná samými nástrahami a nepříjemnostmi, ale někdy je to i sranda.
O své papírkové metodě jsem sem už psala a částečně ji uplatňuji i v laboratoři. Nedávno jsem papírky posbírala a dala do jedné fólie, kterou s sebou pořád nosím, spolu s dalšími poznámkami a články na diplomku. A pak jsme jednou seděli se spolužáky v hospodě a rozebírali tajemství mé kabelky (a že jich je, od resuscitační roušky až po návod k rozdělení vín dle jakosti). A jak se mi tam tak hrabali, někdo objevil papírek, na jehož jedné straně byl seznam vybraných pacientů na diplomku, a na straně druhé veliký nápis Impossible.
Doufám, že to není žádné znamení osudu a já se v půlce května budu rozplývat nad 50 stránkami úžasné vědecké práce :-)

Ovoce do Jogobelly podruhé

Celý život něco hledáme, chceme něčím být, něčeho dosáhnout. Přesně jako v reklamě na jogurty Jogobella.
Třeba takové jahody už jsou u nás téměř na vymření a najít kvalitní poctivé jahody není jen tak. A pak, protože jahody prostě pořád nejsou, si najednou říkáte, co třeba zkusit hrušky nebo švestky, vždyť ty taky nejsou tak špatné a člověk už pomalu začíná mít hlad. No jo jenže, co když mezi tím, co se budu cpát tím jiným ovocem, tak přivezou jahody a ostaní mi je všechny rozeberou.
Ach jo, to je dilema, zatím ještě hlady neumírám, tak ještě počkám.

Z výstavy Akademie věd

Začíná tu mírně převažovat biologicko-vědecká sekce, tak ještě trochu přidám.
Na Malinovského náměstí stojí 3 panely s takovou propagací Akademie věd a k tomu tam je krátká vystihující fráze:

OČI VĚDCE VIDÍ NEVIDITELNÉ,
MOZEK VĚDCE CHÁPE NEPOCHOPITELNÉ,
OBJEVY, KTERÉ PŘINÁŠÍ JSOU NEOCENITELNÉ.

Biologem každým coulem

The PCR Song

There was a time when to amplify DNA,

You had to grow tons and tons of tiny cells.

Then along came a guy named Dr. Kary Mullis,

Said you can amplify in vitro just as well.

Just mix your template with a buffer and some primers,

Nucleotides and polymerases, too.

Denaturing, annealing, and extending.

Well it’s amazing what heating and cooling and heating will do.

PCR, when you need to detect mutations.

PCR, when you need to recombine.

PCR, when you need to find out who the daddy is.

PCR, when you need to solve a crime.

Blogy v novém kabátě

Tak jsem po prázdninách projela rychlým okem všechny okolní blogy. A heleme se, nezůstal tu téměř kámen na kameni. A já si svůj blog bláhová měnila, že se mi nelíbil a ty ostantí mi přišly hezčí než můj vlastní. Teď už mají ostatní zase vymakanější blogy a já je zase budu muset dohánět.
Blogum zdar, další změnu zase až za pár let.