"Čím bys chtěla být až budeš velká?"
"No přece ovocem do jogobely!"
Tak takto začínala reklama na známé jogurty, kterou si určitě ještě pamatujete. Jenže ono to není tak jednoduchý, jen tak se rozhodnout.
Kolik znáte lidí, kteří věděli už na základní škole, co budou v životě chtít dělat. Já jich pár znám a povedlo se jim to s menším či větším úspěchem. Život nám klade různé překážky a na nás je buď zdolat nebo se nad nimi zamyslet. Nakonec třeba zjistíme, že máme skvělý talent na něco jiného, předtím neviditelného. Já třeba hledám ve svém budoucím povolání taky nějakou tu smysluplnost. Nebudu přece sedět doma na zadku a čekat, že za to dostanu Nobelovu cenu. Moje škola mě docela baví, někdy víc někdy míň a někdy vůbec. Vím ale, nebo si to alespoň myslím, že moje budoucí povolání bude k něčemu dobré i pro ostatní. Nemyslím si zrovna, že zachráním svět, ale můžu k tomu trošku přispět.
Proč máme tolik ekonomů? Proč se hlásí tolik lidí na FSS, co budou s těma svýma oborama dělat? Proč mají doktoři tak náročné studium, když za to potom dostávají pár šupů? Proč se rodiče dívají na učitele svých dětí skrz prsty, když sami vysokou školu nemají?
Je to vlastně jedno jestli něco vystudujete nebo ne, jestli v Praze nebo v Brně, o zvířatech o lidech. Záleží, jak se při tom zachováte. Jestli něco chcete, tak si to prostě zařiďte. Když to může dělat Franta Vomáčka, můžu přece taky, tak to tady chodí.
Žádné komentáře:
Okomentovat